V několika dalších vydáních byly otištěny dopisy s odpověďmi. Souhlas, uznání, zprávy o zločinech spáchaných během slavnosti. Žádný odpor. Žádná obrana. Všechna okna ve studentském bytě jsou zatlučená prkny. Museli je rozbít už dávno. Připravovali je pro mě. Dveře vedou na střechu, kde v květináčích rostou bylinky a zelenina. Občas si tam vyjdu na vzduch. Na noc dveře zamykám. Stůl. Svíčka tak promáčklá, že vypadá, jako by ji použili ve rvačce. Krb obklopený šklebícími se soškami, z nichž některým chybí nos nebo roh. Můj vak, mé knihy. Olondrijská lyrika, vazba se skvrnami od moř ské vody. Romance v Údolí, která se častým čtením začíná kroutit. Noviny, pera. Nemám žádné nadání, ale pokud můj učitel neselhal, je ze mě celkem obstojný učenec. Tato učenost mi musí sloužit jako meč, jako štít a jako přítel. Z Průvodce lampářova, olondrijské ročenky a povšechné encyklopedie, heslo o andělech: Andělé. Halucinace. Kdysi se věřilo, že andělé jsou duchové mrtvých a mají vědomosti o Onom světě, avšak nyní je chápeme jako pouhé produkty lidské mysli, jež byla vyvedena z rovnováhy nemocí, šokem nebo vlastní abnormálností. V dobách všeobecně rozšířené nevědomosti a vlády Avalejina kultu byli nemocní jedinci oslavováni jako světci, místo aby se jim dostalo léčby a byli uzdraveni. Výsledkem bylo utrpení a bláznovství. Vzývání andělů, jako například geomantie a čtení z taubelu, bylo postaveno mimo zákon a prohlášeno za zločin roku 939.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525009