Chtěl vědět, proč berou vlčici na pouť, ale ženy zřejmě nevěděly. Krčily rameny a šlapaly dál vedle koně. Jedna stařena mínila, že vlčici přivezli z hor, kde sežrala spoustu malých dětí. Jiná žena byla toho názoru, že ji našli ve společnosti nějakého chlapce, který utekl nahý do lesů. Třetí soudila, že když lovci přiváděli vlčici z hor, táhli se za nimi další vlci, co pak za nocí vyli kolem jejich tábořišť, a někteří lovci měli dokonce tvrdit, že tihle vlci nejsou žádní obyčejní vlci. Cesta odbočila od řeky a vedla širokým horským údolím dál na sever. Za soumraku došli poutníci na horskou louku, kde si rozdělali oheň a pustili se do vaření večeře. Chlapec uvázal koně a sedl si do trávy; tak úplně k nim nepatřil, ale nebyl ani docela cizí. Odšrouboval uzávěr čutory, vypil zbytek vody, vrátil uzávěr na místo a seděl dál s prázdnou nádobou v ruce. Po chvíli k němu přistoupil nějaký hošík a pozval ho k ohni. Chovali se k němu nesmírně zdvořile. Třebaže mu bylo teprve šestnáct let, říkali mu caballero, a on seděl s kloboukem naraženým do týla a se zkříženýma nohama a pojídal fazole, nopalitos a machacu připravenou ze sušeného kozího masa, černého, tuhého, páchnoucího a posypaného červenou paprikou, aby lépe snášelo cestu. Le gusta? zajímali se. Odvětil, že mu moc chutná. Ptali se ho, odkud je, a on na to, že z Nového Mexika; vyměnili si pohledy a mínili, že to musí být strašně smutné, ocitnout se tak daleko od domova. Louka za soumraku připomínala tábor cikánů nebo nějakých uprchlíků. Jejich řady rozšířili noví příchozí, kteří dorazili po cestě a rozdělali si vlastní ohně, mezi nimiž se teď míhaly temné obrysy postav. Koně se pásli na svahu v místě, kde se zakusoval do tmavě šeříkové oblohy na západě, a vozy opřené o voje stály seřazené jeden vedle druhého jako důlní vozíky. Ke společnosti se přidalo i několik mužů, kteří si mezi sebou podávali láhev meskalu. Ještě za úsvitu seděli dva z nich před vychladlým ohništěm. Ženy
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525004