„Proč mi sakra Jack neřek, že tu budete — ahoj!“ Ti dva se mají hrozně rádi, ona s ním vždycky zažertuje a on s ní taky — Když jsem k nim uháněl ze sprch, oběma jim zářily oči. Bylo to sociální, provinciální, milé a smutné; byla to extáze srdce. Cítili jsme, jak se z těch rozesmátých uřvaných davů, co se kolem nás tlačily a hemžily, lijí a kolem víří rozesmáté uřvané láskyplné vibrace; sobotní noc je hustá a tragická v celé Americe od Skalistých hor vzhůru, od Saint Louis tam, od Killdeer dolů, od Lowellu sem. „Jacku! Tady jsi! Tatínku,“ zašeptá mu do ucha, „řekněte tomu lumpovi, že tu máme spolu rande a že nechceme, aby se nám tady motal.“ „Dobře, holubičko,“ řekl táta a v náročné divadelní póze zabafal z doutníku, „kdo ví, třeba mu na příští týden domluvíme rande s Kleopatrou, aby si to vynahradil.“ Dělá si srandu, a přitom je vážný. „Fajn, Marku Antone. Nebo se nejmenujete Marcus Antonius a přivandroval jste sem, abyste mi z hradu unes tohohle britskýho barona?“ „Ale né! — toho dneska zastřelíme v dostavníku — vůbec žádný strachy, holubičko. Hele, co takhle zajít do Paige’s a dát si zmrzku se sodou?“ A už mizíme do suché jasné noci, hvězdy nad cihlovým sněhem dychtivé a jasné, padají z nich nože — velké šlachovité stromy s pařáty zarytými hluboko pod chodníky jsou zaražené tak vysoko do nebe že vypadají jako stříbro poztrácené Nahoře, chodci mezi lucernami míjejí masivní základny kmenů něčeho živého a ani na to nepomyslí — připojíme se k proudu, co po chodnících míří do města — na Lobster Cot — Merrimack Street — Strand — do celých těch hustých skoro rozbouřených útrob města rozsvíceného do plného lesku sobotního večera za časů před pouhými patnácti lety, kdy neměli všichni auto a lidi chodili pěšky na nákupy a z autobusů do kin a divadel, nebylo všechno divně zamčené za plechovými stěnami s očima v úzkosti vyhlížejícíma 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524993