Hory Nickovi ukously obličej. A já jsem si myslel, že už je to všechno, že se na mě život nemůže svalit ještě větší vahou. Ještě ovšem následovala reakce na mou reakci a pak zase reakce na ni: lavina emocí, která po cestě všechno semlela. To jsem byl vážně tak povrchní? Takový nemorální loser? Proč jsem v sobě neměl o něco víc Joshe Fonescy, o něco víc Billie Hamiltonové? Zatímco Fonesca koupil prstýnek u Tiffanyho, když láska jeho života bojovala jako kus doutnajícího dřevěného uhlí o svůj vlastní život, já jsem utekl do New Yorku. Můj crib, můj crowd, moje stádo. Moje městské napajedlo v časech extrémního sucha. Místo abych se dostal do své komfortní zóny, jenom jsem se marně snažil uniknout z té diskomfortní. Za mnou duněla lavina, valila se z hor dolů, pronásledovala mě i tady, v ulicích Manhattanu. I tady, i tady, i tady. Zatímco u mě postával potící se Mr. Perfect Face 7, 8 nebo 9, hodil jsem do sebe Sunset Spice: rum, curaçao, pomelo, dragon fruit a oranžová chilli paprička. Pot mi kapal z linie vlasů na obočí a z chlupů na krku na límeček trička, kde v bavlně vytvořil horká vlhká místa. Z davu se vynořila Julie a pronesla: „Nech ty koktejly být, bráško. Nevypadáš dobře.“ Namítl jsem: „Mě nic netrápí.“ A Perfect Face Nº Co já vím, jmenoval se myslím Harry nebo Niall nebo Liam: „Pověz mi o nejzásadnější chvíli svýho života. O chvíli, která umožnila všechny ostatní.“ Julie se na mě podívala. Očividně se dobře bavila a čekala, jestli mu něco řeknu. Věděla, že nejzásadnější chvíle mého života byla taky nejzásadnější chvílí toho jejího. „Pojď, půjdeme,“ řekla, když si uvědomila, že kdybych otevřel pusu, vyklubala by se z toho jedině mizérie. Taková ta mizérie z příliš mnoha koktejlů, závrati a břišních křečí; to člověk Zaynově nebo Louisově slušivé mikině L’Envin zase nepřál. „Vyhoň si ho na někom jiným,“ zavrčela Julie na onoho konsternovaného hřebce, zatímco mě táhla k východu, „tenhle je můj.“ Score. V porovnání se ségrou jsem amatér. Kvůli tomuhle jsem do New Yorku přijel. I když člověk podělal, co se dalo, čekala na konci vždycky ještě Julie Averyová. Moje sestra, můj lék.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524992