102
PHILIP K. DICK
„Jason Taverner.“ „Pamatujete si moje jméno?“ „Ano. Ruth Raeová.“ „Teď jsem Ruth Gomenová,“ informovala ho chraplavým hlasem. „Posaďte se.“ Rozhlédla se, ale nezaznamenala žádné volné sto‑ ličky. „Támhle k tomu stolu.“ Přehnaně opatrně sesedla ze stoličky a vrávorala k volnému stolu. Jason ji vzal za ruku a obezřetně ji vedl. Po chvíli obtížného navádění ji usadil a sám dosedl vedle ní. „Jste stejně krásná jako –“ začal, ale Ruth ho příkře přerušila. „Jsem stará,“ zachraptěla. „Je mi devětatřicet.“ „To není žádný věk,“ namítl Jason. „Mně je dvaačtyřicet.“ „U chlapů to nevadí, ale u ženských je to jinak.“ Kalný pohled upírala do pozvednuté skleničky s martini. „Víte, čím se živí Bob? Bob Gomen? Chová psy. Velké, hlasité drzé psy s dlouhou srstí. Ty chlupy se dostanou i do ledničky.“ Těžkomyslně usrkla martini a potom jí tvář ožila, přímo se rozzářila. „Na dvaačtyřicet vůbec nevypadáte! Vypadáte moc dobře! Víte, co mě napadá? Vy byste měl dělat v televizi nebo hrát ve filmech.“ „Já jsem tak trochu v televizi účinkoval,“ prohlásil Jason opatrně. „Jo, jako třeba v Přízračným Kuličkářovi.“ Pokývala hlavou. „Při‑ znejme si to na rovinu – ani jeden z nás se neprosadil.“ „Tak na to si připiju.“ Paradoxně ho to pobavilo. Usrkl whisky svařenou s medem. Ta hrudka másla se už rozpustila. „Myslím, že si na vás už vzpomínám,“ pronesla Ruth. „Neměl vy jste nějaké výkresy domu v Pacifiku, tisíce mil od Austrálie? Nebyl jste to vy?“ „Byl jsem to já,“ zalhal Jason. „A měl jste vznášedlo značky Rolls Royce.“ „Ano,“ přikývl. Tohle už byla pravda. „Víte, co tu dělám?“ zeptala se Ruth s úsměvem. „Máte ně‑ jakou představu? Zkouším se dostat k Freddymu Hydrocefali‑ kovi a seznámit se s ním. Jsem do něj zamilovaná.“ Zasmála se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524991