koneckonců přetrvat po zbytek našich životů, bohové ovšem měli jiné úmysly. Každým okamžikem mohou seslat První varování. Na rituály a pravidla už nemáme čas.“ Tomo si poposedl na lavici a z jeho výrazu nešlo vyčíst, zda je jeho mlčení projevem podpory nebo nesouhlasu. „Možná,“ řekla Renata, „když bude cvičit se všemi, zjistíme, kdo odolá její síle, ještě než zvolí Fonteho, a vyhneme se další tragédii.“ „Ne, ne, ne.“ Calabrese zamával rukama, aby ten návrh zaplašil. „Lidé už jsou beztak znepokojení. Nepřijmou nenadálé změny našich nejposvátnějších tradic.“ „Tradice nás před skarabey nezachrání,“ namítla Alessa. „Lidé jsou skutečně znepokojení, padre,“ uznala Renata. „A další mrtvý Fonte by se mohl stát roznětkou, která zapříčiní požár.“ „Nemůžeme zahodit —“ „Nic nezahazujeme,“ řekla Alessa a sevřela ruce v gestu připomínajícím modlitbu. „Pouze trochu pozměníme sled událostí.“ „Lidé se o tom nemusejí dozvědět,“ dodala Renata. „Můžeme všem sdělit, že si vybrala Fonteho, ovšem z úcty k předchozím Fonteům budeme mít soukromý obřad a samotné velké oznámení provedeme později.“ „A jak podle vás zařídíme, aby si nikdo nevšiml, že žádný z Fonteů nevychází z domu?“ „Přiveďte je všechny sem,“ poradila jim Alessa, která měla co dělat, aby nedala najevo nadšení. „Můžeme tvrdit, že jsme jim poskytli bezpečnější ubytování nebo že tu budou přebývat, aby podpořili vybraného Fonteho.“ Saverijští náboženští vůdci a zvolení představitelé si něco zamračeně šeptali. Starší duchovní nevypadali přesvědčeně, avšak několik politiků zamyšleně přikývlo. Alessa vstala. „Oceňuji vaši podporu.“ Nežádala o svolení. „Jak víte, je zásadní, abychom v tak nebezpečné době vystupovali jednotně.“ „Souhlasím,“ podpořila ji Renata. V jejím pohledu se však zračilo jasné varování pro její vzdorovitou svěřenkyni. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524910