den cítil, „jako by jel třicítkou“, napadne mě, jestli to považuje za dobré, nebo za špatné. Při třicetikilometrové rychlosti si člověk přece docela vydechne, ne? Chápu, že to má nejspíš značit rozvleklost a otravu. A hned mě v hloubi duše rozčílí, jak moc se čeká, že dáme rychlosti přednost před pomalejším tempem. Jenže v tu chvíli už rozhovor notně pokročil a já ztratila nit. Takto to vypadá, když se coby autistka zaseknu na detailech. Předtím, než nějakou věc zobecním, ji musím konkretizovat. Nevýhodou je, že dialog vázne, člověk působí jako společensky nekompetentní a začne se mu vařit mozek. Moc nad metaforami náleží většinové kultuře, tedy neurotypikům. K tomu, aby metafora fungovala, se všichni musejí shodnout na hodnotách, na nichž stojí. Dohodli jsme se, že část stolu, na níž spočívá deska, se podobá lidské či zvířecí noze, což vede k tomu, že ji označujeme jako „noha od stolu“. Sdílíme také stanovisko, že „svině“ znamená špatný člověk, nikoli že by se dotyčný snad navenek podobal praseti. Vzhledem k tomu, že neřídím, neabsolvovala jsem vojenskou službu a nezajímá mě válčení ani sport, nerozumím metaforám týkajícím se aut, tělocviku ani militarismu. Na čistě intelektuální úrovni je chápu, protože jsem se naučila, co mají znamenat, ale nikde pro to nenacházím oporu. Když někdo prohlásí, že život je jako kruhový objezd, samozřejmě se dovtípím, že se tím myslí kroužení dokola. Ale z kruhového objezdu se přece dá odbočit doprava, nebo snad ne? Tak uvažuju. Lingvista Lars Melin ve své knize Polletten som trillade ned (Když se v hlavě rozsvítí) píše, že běžné metafory si vykládáme automaticky. Všichni posluchači ve vteřině pochopí, co se takovou metaforou myslí, i kdyby ji nikdy dřív neslyšeli. Nepotřebují si ji překládat do skutečnosti. Tato
Přílišná důvěra ve slova
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524909