Vonvalt našpulil rty. „Pokud mi byla ta osoba příznivě naklo něna a byla zabita čistě a nedávno a měla více méně nedotčenou hlavu, potom s ní mohu porozprávět stejně jako třeba nyní s vámi.“ Sauter nedokázal potlačit zachvění. „A pokud ne?“ „No tak, lorde Sautere, máme takový příjemný večer. Nechci ho pokazit,“ naznačil Vonvalt mírně. „A co tedy vaše ostatní schopnosti?“ naléhal neodbytně Sauter. Bylo to neskutečně neslušné, ale Vonvalt v něm vycítil spojence a měl náladu mu vyhovět. „Mám jenom dvě, tou druhou je císařův hlas. Většina justiciá rů má energii jen na to, aby si podrželi dvě. Dokonce i mistr Kad lec má pouze tři, pokud vím. Nekromancie je z nich nejvzácnější, a tudíž má nejmenší počet praktikujících. Jak už jsem však říkal, síla císařovy autority a váha soudcovského práva ve většině pří padů docela stačí.“ „V tomto ovšem nikoliv?“ „Uvidíme.“ Sauter si znepokojeně poposedl. „Pochopitelně to mohlo být jen náhodné zabití,“ navrhl ve snaze uklidnit situaci. „Loupežné přepadení, které se zvrtlo.“ „Je to možné,“ připustil Vonvalt. „Takové případy jsou celkem běžné. Mimochodem, byl bych vděčný, kdybyste tady mé písařce mohl poskytnout seznam členů rady a jejich oficiálních povin ností, hlavních i vedlejších.“ Sauter nepatrně vykulil oči. „Je snad v podezření některý z čle nů městské rady?“ Vonvalt jen mávl rukou. „Ne, vyžaduji to jako úředník, je to součást mých běžných a pravidelných povinností.“ Sauter tu lež přijal s úlevou. „Jak si přejete. Takové záznamy mám v kanceláři. Rád vám nechám udělat kopii.“
� 98 � Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524841