ale v tu chvíli to bylo jak celý lán. Pohybovala jsem se neskutečně pomalu. Páni. Bylo to vlastně dost nepříjemný, k tomu mi z toho pohybu cukalo ve svědících popáleninách Nicoty. Vedle mě elegantně cupitala Myška a hýkala smíchy. Neměla jsem ani na to jí říct, ať kouká sklapnout. Doplazila jsem se až do zbrojnice a vyškrábala se na nohy. Byla tam tma, ale nemohla jsem riskovat, že někdo uvidí, když si roz‑ svítím. Věděla jsem, že odpařovací paprskomety jsou uložené ve stojanech v zadní části místnosti a že je dokážu nahmatat – Má ruka se dotkla něčeho teplého a kožnatého. Zbrojnicí se rozlehlo poděšené zavytí. „Cotosafra?! Padej ode mě! Umím karate –“ Rozsvítila se světla a já uviděla Boscoa, jednu pracku měl na vypí‑ nači a druhou držel vysoko ve vzduchu. Vychrtlé prsty se mu chvěly. „Já tě rozje… Ach. Priscillo. To jsi ty. Co to děláš?“ Zakašlala jsem se. „Éééé. Já jen…“ Ty jsi teda mariňák. Myška se celou věcí skvěle bavila. „Cvičím se v tichém plížení,“ vysoukala jsem ze sebe. „Mám to teď jako součást tréninku. Promiň. Vůbec jsem to nepromyslela. Nechtěla jsem tě vyděsit.“ Bosco si promnul žlutavé oči a zívl, takže obnažil dvojitou řadu svých jehlicovitých zubů. „Třeba nám teda příště řekni, ať si dáváme bacha. Skoro jsem tě sundal svým karate.“ Musela jsem předstírat, že bych to určitě pocítila. „Samozřejmě. Já – hmm – půjdu, aby ses mohl dál vyspat.“ Vycouvala jsem ze zbrojnice a spolu s mou pobavenou společnicí zmizela z velicího střediska. Musela jsem ukrást odpařovací paprskomet nějakou jinou noc. Hořkovci dostali dočasnou milost. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524757