Yvonne Lindsayová
Laura je jejich dcera, že jsou za ní zodpovědní, a že se o to postarají.“ Trpký tón jeho hlasu nenechal Stevii na pochybách o tom, co se nejspíš stalo pak. „Celé měsíce jsem se snažil s ní vidět,“ pokračoval Fletcher. „Ale nepustili mě do dveří. Zabavili jí telefon, takže jsem jí ani nemohl zavolat nebo poslat zprávu. I jejím kamarádkám nařídili, aby mě ignorovaly a nemluvily se mnou. Jedna kamarádka je neposlechla. Řekla mi, že Laura chtěla, abych ji někam odvezl. Chtěla, abychom si to dítě nechali. Ale už nechodila do školy, a když jsem prošel kolem jejich domu, hrozili její rodiče, že na mě zavolají policii.“ „Muselo to pro tebe být hrozně těžké,“ řekla měkce. „Nebylo to nic v porovnání s tím, když jsem o týden později zjistil, že se odstěhovali pryč. Neměl jsem tušení kam, a neměl jsem šanci se s Laurou jakkoli spojit. Trvalo celé měsíce, než jsem zjistil, co se stalo. Jedné z jejích kamarádek se mě zželelo a řekla mi, že ji rodina přinutila, aby se toho dítěte vzdala, aby ho dala k adopci. A pak ji odvezli pryč, aby začala nový život. Kategoricky jí oznámili, že jestli se pokusí se mnou spojit, anebo mi řekne o dítěti, může zapomenout na to, že by jí financovali vysněné studium na vysoké. K čertu, ani mi neřekli, jestli to byl kluk nebo holka. Když jsem se to dozvěděl, byl táta pryč, a máma mi řekla, abych se o tom už nikdy znova nezmiňoval.“ Zhluboka si povzdychl. „Jakmile jsem mohl, najal jsem soukromého detektiva, aby zjistil, co půjde. Byl to syn, ale adopční dokumenty jsou nepřístupné. Můžu jenom doufat, že jednoho dne můj syn bude chtít zjistit, kdo byl jeho biologický otec. Ale do té doby o něm nic nevím… a on o mně.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524578