Christine Merrillová
života se mnohé může změnit. Jak si mohl představovat, že ji dokáže ignorovat třeba celá desetiletí, když to nedokázal ani několik dní? Možná se potřeboval něčím rozptýlit. Náročná fyzická aktivita během dne ho vyčerpá natolik, že večer rychle usne a nebude hloubat o ženě ve vedlejší ložnici. Sešel dolů do stodoly, kde se konaly různé domácí hry a kde našel zaprášený svazek šípů, luk a terč ze slámy. Pak povolal několik sluhů a přikázal jim, aby na zadním trávníku postavili pěknou střelnici. Z toulce vytáhl šíp a založil ho do luku, zvedl ho a pomalu natáhl tětivu. Nadechl se a vypustil šíp, který se elegantním obloukem vznesl do vzduchu a přistál kousek od středu terče. K vylepšení Robertovy mušky bylo třeba trochu cviku. A čím jiným než cvičením měl zabít čas? Avšak samotný proces pomalu shromažďované energie a pak její náhlé uvolnění ho příliš neuklidňoval, ale naopak vyvolával představu toho, nač se pokoušel zapomenout. „Co to děláte?“ S dalším šípem v ruce se zarazil. Udivilo ho, že Emmu neslyšel přicházet. Při pohledu na ni se mu však téměř proti jeho vůli zlepšila nálada a mimoděk se na ni usmál. „Trochu si procvičuji střelbu,“ odpověděl a podíval se na šíp, který držel. „Nic víc.“ Založil šíp a opět vystřelil. Tentokrát zasáhl terč blíž středu. „Často na zahradě střílíte?“ Zaváhal. Neustále se pokoušela zjistit podrobnosti o jeho životě. Kladl si v duchu otázku, proč se tomu tak brání a proč jí nechce odpovědět ani na tak prostou otázku, jakou mu právě položila. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524577