Sophia Jamesová
„Už je to lepší,“ namítl Summer. „Jenom škrábnutí.“ „Pochybuju, že by Benetovi pohůnci tak selhali ve svém mučitelském umění,“ poznamenal de la Tomber. „Zadíval se na hábit a Summerovu oholenou hlavu. „Osoba zbožného katolického kněze má jistou váhu,“ řekl. „Doufám, že umíš odříkávat modlitby.“ „Napoleon má v církvi spoustu odpůrců, Liane, a je řada míst, kde člověku bez zbytečných otázek poskytnou útočiště,“ poučil ho Summer. „Wellesley nabízí tučnou odměnu tomu, kdo tě dostane z Francie. Doufá, že by ses o ni zkrátka mohl přihlásit sám, když se ti podaří dostat se na hranice se Španělskem...“ „Ještě jsem se nerozhodl, kterou cestou se vydáme,“ přerušil ho Summer. „Takže zůstanete spolu?“ zeptal se de la Tomber, dál ale nevhodnou otázku nerozváděl. „Ve stole jsou další peníze a v hale za obrazem s loděmi najdeš zbraně. Kdybys mě potřeboval, nech v osm večer v předním okně zapálenou svíčku, a já přijdu.“ „Děkuju ti.“ „A ještě jedna věc,“ vzpomněl si de la Tomber. „Madame Debussyová říkala, že kdybych vás viděl, mám vám dát tohle, mademoiselle Guerinová.“ Otočil se a sebral ze stolu knihu, kterou podal Summerovi. Celeste se rozbušilo srdce. De la Tomber věděl o jejím propojení s Caroline. Kniha skrývala deník jejího otce. Celeste ji hned poznala podle důvěrně známých desek a měla co dělat, aby se po ní nevrhla. Kousala se do jazyka, aby něco neřekla. Když de la Tomber odešel, Summer jí knihu podal 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524555