HENRY KISSINGER: UMĚNÍ POLITICKÉ STRATEGIE
přijat na ruském území. Velvyslanec Majskij tuto možnost sice kategoricky nevyloučil, avšak naléhal na de Gaulla, aby si tento krok před vyslovením oficiální žádosti pečlivě rozmyslel. De Gaulle nejspíš neměl v úmyslu přemístit Svobodné Francouze na ruskou půdu, spíše jen zkoumal možnosti do budoucna a chtěl dát Stalinovi najevo, že SSSR představuje principiální součást jeho dlouhodobých plánů. De Gaulle chápal, že se jeho vize bude muset bez přílišného otálení uskutečnit přímo ve Francii. Pečlivě se na tuto bitvu připravoval. Poté, co v září 1941 vznikl Národní výbor Svobodných Francouzů (Comité national français, CNF), vytvořil právní struktury, jež by bylo možné v náležitou chvíli přesunout do vlasti. Jelikož CNF nezahrnoval žádnou legislativu ani soudy, využíval – v souladu s francouzskou historickou tradicí – k vydávání „zákonů“ a výnosů bulletin (Journal officiel).* Kromě toho de Gaulle setrval v těsném kontaktu s početnou londýnskou utečeneckou komunitou a prezentoval se před ní jako ztělesnění skutečné Francie. Jeho legitimitu nikdo nezpochybnil, naopak k sobě připoutal okruh význačných obdivovatelů. A nakonec si též pěstoval stoupence v metropolitní Francii a ucházel se o přízeň mnoha odbojových skupin včetně komunistů. Pouto, které drželo všechny tyto elementy pohromadě, představoval jeho charakter: byl autoritativní, odtažitý, vášnivý, vizionářský a vypjatě vlastenecký. Když se 18. června 1942 v londýnské Royal Albert Hall konalo shromáždění ke druhému výročí vzniku Svobodných Francouzů, de Gaulle prohlásil: Až bude náš úkol hotov a naše úloha završena v návaznosti na všechny, kdo Francii sloužili od úsvitu dějin, a předjímajíce všechny, kdo jí budou navěky sloužit v budoucnu, řekneme Francii jednoduše jako [básník Charles] Péguy: „Matko, pohleď na své syny, kteří za tebe bojovali.“146
Tato neochvějná, takřka mystická oddanost byla nezbytná k tomu, aby Svobodní Francouzi zdolali následující překážku. * Journal officiel existoval od sklonku druhého císařství (1869) a po celou třetí republiku; svou verzi měla i vichistická Francie. Dnes se jedná o elektronickou publikaci.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524552