98
Abby Greenová
který jí sahal do půli stehen, vypadala rozkošně a zároveň zatraceně sexy. Vlasy měla po horké koupeli zvlněné a Caio se neubránil náhlému přívalu krve do slabin. „Nemáš hlad?“ zeptal se stroze. Ana zamrkala. „Umírám hlady.“ Očividně si vzpomněla, co tu chuť vyvolalo, a začervenala se. Caio musel odvrátit zrak, neboť se bál, že by mohl ztratit schopnost chovat se civilizovaně. „Sedni si. Udělám omeletu.“ Ana se posadila na jednu z vysokých židlí na opačné straně kuchyňského ostrůvku a sledovala, jak Caio rozklepává vajíčka do misky. Obvykle v něm upřený ženský pohled neprobouzel rozpaky, ale nyní ano. „Ještě nikdy jsem tě neviděla něco vařit,“ podotkla. Caio se na ni podíval a ve snaze se zaměstnat nalil skleničku vína a přistrčil ji k ní. Usrkla si. Pak si z téže sklenky lokl on sám. „Můj repertoár je značně omezený. Vajíčka, to zvládnu. Na nic složitějšího si ovšem netroufám,“ odvětil. „Potřeboval jsi vůbec někdy umět vařit?“ „Když jsem odešel z domova, najednou jsem si uvědomil, že nemám kuchaře, který by mi den co den připravoval jídlo. Takže jsem se několik let živil nejrůznějšími obměnami vajec a jídly z pouličních restaurací.“ „V době, kdy jsi budoval svůj podnik?“ Přikývl. „Vážně se ti od tvé rodiny nedostalo žádné podpory?“ zeptala se Ana. Caio zavrtěl hlavou. „Otec mě vydědil v den, kdy jsem odešel. Porušil jsem rodinný kodex.“ „Jak jsi to přečkal?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524544