98
Beate RYGIERT
„Půjčka?“ Lili byla zděšená. Od malička jí rodiče vštěpovali, že půjčit si peníze je to poslední, co může člověk udělat. Jen když někomu sahá voda až po krk, pak o tom lze začít uvažovat, ale lepší je to nedělat ani v tomhle případě. „Nebuď tak vyděšená!“ Emil se na ni díval, jako by ona byla tím, kdo zkazí veškerou radost. „Je to naprosto normální. Každý to dělá. Dobře jsem to promyslel. Jestli mám mít nějakou šanci jako fotograf, potřebuju pořádný fotoaparát. Je to investice do naší budoucnosti.“ A když viděl, že Lili rozhodně nepřesvědčil, dodal: „Dneska člověk musí také něco riskovat. Nemyslíš? Tady. Prohlédni si ho.“ Podal jí fotoaparát. Díky zaobleným hranám jí hladce vklouzl do dlaně. Legendární objektiv byl zakryt kulatým černým krytem. Na horní straně se nalézala stříbrně zbarvená kolečka, kterými se dalo otáčet. „Podívej,“ spustil Emil a ukázal na jedno z koleček, „tady se nastavuje vzdálenost. A tady se zaostřuje. Tady je spoušť a tímhle malým hledáčkem se dívá skrz. Chceš si to zkusit?“ „Ach, Emile,“ řekla Lili s hlubokým povzdechem. Neodvážila se zeptat, jak vysoko se její snoubenec kvůli tomuto překrásnému, praktickému přístroji zadlužil. Snad se neupsal k příliš vysokým úrokům. Lili polévalo horko, když na to pomyslela. Pak si vzpomněla, co řekl pan Szafranski. Poradil bych mu, aby si pořídil lepší fotoaparát. Se starou krabicí se dál nedostane. Možná jsem až moc úzkostlivá, pomyslela si. A pak Emilovi pověděla, že ho nechce vidět nikdo menší než sám velký Kurt Szafranski.
O několik hodin později seděla v kuchyni a právě vyťukávala pod svůj první román slovo „konec“. Ručičky hodin nad příborníkem ukazovaly dvě hodiny dvacet minut, Lili však nepociťovala únavu. Dokázala to. Lhostejno, co se s ním stane – napsala celý příběh o dvě stě devadesáti osmi stranách. Vlastní děj, postavy, které sice existovaly jen na papíře, avšak v průběhu týdnů jí přirostly k srdci. Stvořila skutečný celý malý svět. Jako by to byli přátelé, s nimiž doufala,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524535