Dohnal ji až venku před budovou. „Kamilo?“ vypravil ze sebe zmateně. Otočila se. Také v její exotické tváři se zračilo překvapení. Pár sekund na sebe rozpačitě hleděli, jako kdyby ani jeden z nich nevěděl, jak začít. První zareagovala Kamila, která řekla: „Ahoj,“ a políbila ho na tvář. „Ahoj,“ zopakoval jak hrdina filmu Černý Petr, pak se ale vzpamatoval. „Ty ses vrátila?“ „Jsem tu jenom na otočku. Maminka vážně onemocněla.“ „To je mi líto,“ řekl účastně. Na jazyku měl však otázku, kterou se bál vyslovit. „Byla jsem tu jen pár dní, zítra odjíždím.“ Déjà vu. Chyba v matrixu. „Přesně tohle jsi řekla i loni,“ narážel na to, co tehdy po oznámení následovalo. „Já vím,“ pousmála se. Z jejích černých očí však Roman nedokázal nic vyčíst. Úporně se bránil dotazu, který se rovnal výčitce. „Neozvala jsem se ti, protože by to nemělo smysl, promiň.“ „Proč?“ zeptal se jako hlupák. „Protože by pro mě bylo těžší odjet. Chci si uchovat krásnou vzpomínku na naši noc, ale můj domov je teď tam, kde mě nejvíc potřebují.“ No future, jak zpívají Sex Pistols. Věděl, že má pravdu. Ztěžka vzdychl, další otázky byly zbytečné. A na to, jak přicestovala, kam se vrací a co tam dělá, se ptát raději nechtěl. „Tak jo, tak se opatruj a piš mi, prosím tě. Bojím se o tebe, ty bláznivá Kurdko.“ Tentokrát ho objala a políbila na ústa. Chvíli se vroucně líbali, jako kdyby kolem nich necourali lidé s taškami, jako kdyby tu nestál chrám konzumu, ale byla tady jen pustá betonová plocha se sochou soudruha Gottwalda jako před pětadvaceti lety. Nakonec ho pohladila po strništi, otočila se a spěšně odcházela. Chvíli trvalo, než se zastavený film jménem „realita“ kolem Romana rozpohyboval. 97
Trujkunt 5 sazba.indd 97
31.03.2023 15:58:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524515