V dobách starožitnické hojnosti jsme v nich s Dědkem rádi šmejdili a prohledávali sběrné kapsy. V nich se zachycují nasáté předměty. Většinou jsou to bezcenné krámy, ale občas se tu dala vyrýžovat starožitnická lahůdka. Takové výzkumné výpravy nejsou bez rizika. Stačí trocha nepozornosti, průzkumník se dostane do živé větve a už sviští tmou jako pápěrka, zrovna jako jsem právě letěl já. V takovém případě se doporučuje neztrácet rozvahu a být připravený na větrný vír. K němu vždycky dojde před ústím do mrtvé větve. Už byl tady! Byl jsem na něj připravený. Zacloumalo to se mnou. Párkrát jsem zamáchal rukama a už jsem se chytil příruby ústí mrtvé větve. Vtáhl jsem se dovnitř, popolezl o pár metrů dál, abych nechal smradlavý uragán za sebou. Prudce jsem oddychoval. Na dlouhé odpočívání nebyl čas. Ohledal jsem prostor kolem sebe. Trubka měla průměr asi půl druhého metru. Nezbylo tedy než postupovat poněkud směšně po všech čtyřech. Rozhodně to bylo lepší než se nechat unášet, jako když vítr někomu sebere klobouk. Podle mé zkušenosti by už brzy měla následovat sběrná kapsa a v její blízkosti servisní vstup. Kapsu musí občas někdo vybrat, ať už robot vzduchotechniky nebo zvědavec od firmy Nedomý & Prus. Nemusel jsem lézt po čtyřech daleko. Brzy jsem nahmatal okraj kapsy a vzápětí přišlo první opravdu příjemné překvapení mého nedobrovolného výletu. Konstruktéři téhle kapsy počítali i s lidskou obsluhou a vybavili ji pracovním osvětlením. Nahlédl jsem dovnitř. Nesmyslně mě napadlo, jak by bylo dobré, kdybych tam našel čtrnáct padesátku, odstraňovač důlních závalů. Ta pochopitelně v kapse nebyla, válela se ve schránce pod pultem v našem krámku. Civěl jsem na hromadu prázdných krabic, zahlédl jsem červený pantofel – kdepak je asi noha, která botu nosila –, rozbité stínidlo 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524456