„Já tě nelituju,“ ujistil jsem ji. „Mám vztek. A taky chuť toho parchanta zabít.“ Zasmála se a opřela si bradu o ruku. „Tím se nemá cenu trápit. Touhle dobou je už stejně nejspíš mrtvý. Kromě toho jsem se díky němu setkala s tebou, můj pane.“ „Strašáku,“ opravil jsem ji podvědomě. „Něco se ti nelíbí na tom, když ti říkám můj pane?“ Vyslovila to takovým způsobem, že by ji kterýkoliv tribunál bez dalšího projednávání okamžitě odsoudil za sexuální obtěžování. Přes veškeré mé protesty se mi hrudí rozlilo víc tepla než po požití kvalitní slivovice. „V pořádku. Jen mi to, prosím tě, nedělej v krizové situaci a podobně.“ Lišácky se pousmála. „Snad tě taková drobnost nemůže rozrušit, můj pane?“ „Už toho nech, jo?“ „Jistě.“ Zase ten úsměv. Ostentativně jím porušovala zákaz zbraní hromadného ničení a mně to vůbec nevadilo. *** Sotva jsme vjeli do tábora, uvítal nás odulý lžipaša Pouto. Nedal jinak, než že nás pohostí. Tržišti se podle všeho dařilo lépe než kdy dřív. Jako občerstvení jsme totiž místo grilovaného hmyzu dostali poctivé steaky. Bulda do sebe napral hned dva a poté se nechal od Sylvie hladit po nacpaném bříšku. Možná se mi to jen zdálo, ale přísahal bych, že za těch pár dní docela vyrostl.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524448