A já budu vyprávět o sobě, rozhodnu se, když se snažím najít na karimatce pohodlnou polohu, o tom, jak se to stalo, kdysi jsem byl aktivista, radikál, už tehdy jsem žil alternativně a udržitelně, všechno oblečení jsem měl ze sekáče, jídlo jedině sezonní a na nákup jsem si bral látkovou tašku. Když jsem potkal Carolu, dělal jsem právě doktorát a poměrně rychle, jen pár měsíců po onom podivném rande v šérech, jsme se sestěhovali, jí zemřel otec a ona měla možnost převzít jeho byt, ale stejně jsme si museli vzít půjčku, banka ji ovšem zamítla, takže místo dopisování dizertace jsem začal pracovat v oblasti PR ekologických organizací a pak nějakou dobu jako odborný poradce na ministerstvu životního prostředí, až mě ulovila jedna PR agentura se zaměřením na ovlivňování veřejného mínění. A s prací přišly výhody a networking a peníze a byt, kde bylo nutné renovovat kuchyň, renovovat koupelnu, a pak dům a další půjčky, potom Vilja a Zack, ti samozřejmě dostali látkové pleny a použité kočárky, koupali jsme je ve vlažné vodě s ekologickým olejem, na oslavách se vyměňovaly hračky, jedno léto jsme si schovávali kávovou sedlinu a zkusili na ní pěstovat houby, a samozřejmě vlak, vždycky vlak, jenže pár kluků z agentury mě chtělo jako spolumajitele do nové firmy, tak přišel nový dům a další renovace koupelny a auto a ještě další půjčky a třetí dítě a můj život najednou nabral směr, jaký jsem vůbec nechtěl. Díky požáru a všemu kolem něj jsem pochopil, řeknu. Podíval jsem se zpátky na cestu, kterou jsem prošel. Chtěli jsme jet do Thajska. Chtěli jsme si „dopřávat“. Až do chvíle, kdy jsem tam stál uprostřed chaosu a paniky, jsem si neuvědomoval, co dělám.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524412