Autobus poté zastaví u řeky, kolem davy lidí. Petr, očarovaný atmosférou Zlatého vrcholku, se cítí lehoučký a prázdný. Tak prázdný, jako by po okraj naplnil obrovskou buddhistickou latrínu. Od řeky fouká ostrý vítr. Panda vyžene výletníky na loď, která hned odrazí od břehu. Petr se opře o zábradlí na přídi a hledí do tváře největšímu sedícímu buddhovi na světě. Vytesán do červeného skalního masivu vévodí krajině, která je, jak si již podruhé všímá František, lehce zastřena podzimním subtropickým oparem. Buddha z Le-šanu má pravidelně tvarované obočí a pod ním přivřené oči, dívá se přes všechnu svou osvícenost trochu starostlivě a bolestně, snad má obavy o rybáře, kteří na soutoku řek Min-ťiang, Ta-tu a Čching-i denně nasazují životy v souboji o kus žvance. Nebo ho možná jen šimrají sluneční paprsky a chce se mu kýchnout. Petr zakloní hlavu a chce se také podívat do slunce, ale na obloze potažené šedí nemůže ohnivý kotouč najít, vlastně to ani není pravé slunce, spíš hasnoucí nedopalek či přelud. Vtom se mraky rozestoupí a on zahlédne sytě oranžový pomeranč, velké čínské slunce, které by mu do hlavy snad vypálilo díru, kdyby neuhnul pohledem. A jak tam oslepeně stojí a drží se zábradlí, jak se začíná znovu rozkoukávat po všech kolem, jeho pohár se opět začíná plnit. Petr tam bezmocně stojí a vnímá zjizvený koridor řeky, nahnědlou vodu, která se valí za obzor, červená skaliska ve tvaru špičatých ženských prsů, blažený výraz osvíceného prince a zase ta prsa… A není to jen slunce, co ozvláštní tohle setkání s velkým buddhou, je to i další loď, které zprvu nevěnuje pozornost. Oba čluny se točí pod skaliskem a skýtají turistům možnost fotografovat více než sedmdesátimetrovou sochu z nejrůznějších úhlů. Občas k sobě připlují blízko, možná na dvacet třicet metrů, a při jednom z těch přiblížení si Petr všimne, že na zádi druhého plavidla stojí 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524409