98
Kde pravděpodobně Kunstkomora byla, víme: největší část sbírkových předmětů se nacházela v Novém královském paláci Pražského hradu nad konírnami, v objektu zvaném Chodbové stavení nebo také Dlouhá chodba. Mnohem méně jistoty ale je o obsahu: neurčité zmínky a dohady jsou téměř vše, co po Rudolfově Kunstkomoře zůstalo. To málo, co neklidné časy přežilo, je dnes rozptýlené po velké části Evropy. Ale kde tedy byly císařské alchymistické laboratoře? Mezi sbírkami mimořádně cenných uměleckých děl, přístrojů a přírodnin Kunstkomory to nejspíš nebylo, přestože někteří badatelé to tvrdí. Stačí si uvědomit, že alchymistické laboratorium, to je čilý ruch, pece, ohniště, chemikálie a začouzené zdi – a to s obrazy a citlivými mechanickými přístroji nejde moc dohromady. Vypadá to sice divně, ale je tomu tak: víme, kdo všechno pro Rudolfa II. pracoval, máme důkazy, že se císař alchymistické práce osobně zúčastnil, a možná dokonce sám experimenty prováděl, dochovaly se zprávy o postupech, které se na Hradě zkoušely, jsou k dispozici i záznamy o tom, co se pro laboratoře nakupovalo a kolik to stálo – ale můžeme se jenom dohadovat, kde přesně se magické snahy o vylepšování sprosté hmoty do podoby univerzálního léku a slunečního kovu odehrávaly. Jedním z důvodů jistě je příslušnost alchymie k hermetickým uměním (v oněch časech se mezi umění počítaly i vědy), což už názvem vyjadřuje, že není žádoucí, aby do nich strkal nos každý. Jsou tu ale nejspíš i důvody mnohem prozaičtější, třeba ten, že Rudolf II. byl od přírody introvert, který se veřejnosti spíš stranil. Za jeho časů tak Pražský hrad kromě hradeb obepínala i zeď mlčení, ještě zesílená kvůli nevoli jeho habsburských příbuzných týkající se císařových astronomických výdajů za vědecké a okultní aktivity. Ty patřily k hlavním argumentům častých požadavků na jeho abdikaci z postu císaře Svaté říše římské a Rudolf rozhodně neměl důvod jim k tomu dodávat další podklady.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524404