dávala. Proč? říkal. Ať bydlí u nás, budu na něj ve škole dávat pozor. Ale sestra se s tátou už dva roky nebaví. Hádat se začali, už když bydlela s tím svým Aramem, bez Paši a bez otce. Pak, když Aram vzal roha a sestra zůstala v té své panelákové garsonce se synem sama, zahájila s tátou poziční válku. Kluk se navíc špatně učil a ještě hůř se choval, všechno to tak či onak muselo skončit kriminálem: fotr na útěku, máma průvodčí, syn ji skoro nevídá, svět je plný pokušení a výzev, copak se tomu dá odolat? On vlastně ani moc neodolával. Pašovy rady ignoroval a dědu jednoduše nebral na vědomí. Zkrátka případ. K tomu ta jeho nemoc. Jen co si na to Paša vzpomene, hned toho zalituje. Radši nevzpomínat. Je to prostě tak, jak to je. A jak to tedy je? Nad klukem už dávno visí znamení smrti. Smrt sama je jen otázkou času. Sestra ho sem jednou zkrátka odvezla, aniž by se o tom Pašovi nebo otci zmínila. Táta se s ní potom přestal bavit. Pašovi to taky zazlíval, ačkoliv ten v tom byl dočista nevinně: taky byl proti internátu, se sestrou se hádal, chodil za nadřízenými, mluvil o tom s klukem. Nedotáhl to ale do konce, vzdal to, ustoupil. A kluk to všechno viděl. Proto mu to asi měl za zlé: považoval ho za slabocha, který ho odtamtud nedokázal dostat, nepodržel ho. Paša vlastně ani nic nenamítal: vždyť jo, je slaboch, nezvládl to, neměl na to, aby si to rozdal s celým světem. To se stává. Zítra ho vezmu domů, umyju ho a nakrmím. Zpátky ho už nedám. Mayne-Reida si může číst i doma. A čůrat do flašek koneckonců taky.
+ Paša ale dobře ví, že v tom je ještě něco jiného. Loni na jaře, když to všechno teprve začínalo, když ještě nikdo nic nechápal, oni dva se až moc drsně zhádali. Saško se Paši pořád vyptával, na čí straně je, co bude dělat, na koho bude střílet. Paša jako vždy zdráhavě odpovídal, že jeho se to netýká, že jemu se nelíbí nikdo 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524403