žijou oba a stejně s nima nemluvím a na tlachání s mrtvejma nemám čas. Vlastně ani na tlachání s živejma nemám čas. Musím se prát s větrem, co se mě snaží svalit na hromadu listí, který ženu po cestě. Občas to asi vypadá, jako by přede mnou utíkalo hejno barevnejch myší. Nebo vrabců. Ale vrabci, ty by asi spíš uletěli, že jo. Takže myší. Mít při práci na uších sluchátka má svoje výhody. Za prvý — neslyšíte kravál, kterej vám za hlavou vydává motor vašeho pracovního nástroje. Navlíkám si ho na záda jako batoh. Za druhý — každej vidí, že ty sluchátka máte, a tím pádem na vás nemluví. Protože byste ho neslyšel, že jo. Neslyšíte nic. Teda když zrovna nefouká jako dneska, to sluchátka vydávaj takový podivný hučení, který občas zeslábne a po chvíli zas zesílí. Jako by někdo točil kolečkem hlasitosti na rádiu. Hned za zdí je autobusová zastávka, a kdybych nebyl v práci, slyšel bych asi, co si lidi, který čekaj na autobus, povídaj. Slyšel bych je a oni by o mně vůbec nevěděli. Ale já nechci. Radši poslouchám ticho nebo jako dneska hučení větru, na zádech mi vrčí motor, stejně jako ostatním chlapům kolem mě. Protože na to honit po cestě suchý listí a mít sluchátka na uších maj právo jen chlapi. Ženský hrabou. To je zase jejich právo. Takže jim říkáme hraběny. Právo ženskejch je hrabat listí a chodit na tohle místo. Občas to vypadá, jako by na vratech u vstupu
Beran 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524256