Kritiky
Neuvěřitelné, ale pravdivé (Incroyable mais vrai, Francie 2022) Režie, scénář, kamera, střih Quentin Dupieux Hudba Jon Santo Hrají Alain Chabat, Léa Druckerová, Benoît Magimel, Anais Demoustierová, Nagisa Morimoto, Roxane Arnalová, Mikaël Halimi a další Délka 74 min. Distribuce Film Europe Premiéra 8. 12. 2022
Sledovat Dupieuxe jako číst Heideggera Práce francouzského režiséra Quentina Dupieuxe jako by měnily ustálenou představu o vztahu kinematografie a filozofie, případně myšlení obecně, nebo ji minimálně podnětným způsobem rozrušovaly. Jako by své diváky nutily otázku týkající se této relace položit znovu a lépe. Začneme se tedy ptát. Mluvíme-li o filozofickém filmu – či o snímku s filozofickou hodnotou –, o jakém filmu vůbec mluvíme? Z jakých dějů či událostí se taková díla skládají? Jaké postavy v nich vystupují? Jak jsou takové filmy natočeny? Filozofická hodnota bývá spojována se snímky, které na své diváky dokážou přenést existenciální nebo formální tíži svého vlastního světa; první divákům vnutí představu, jak těžké je žít, druhé je přesvědčí, že právě před jejich zraky je film coby médium znovu/vynalézán. První typ by mohly reprezentovat například práce Tarkovského nebo Bergmana, druhý Godarda nebo Markera. Jinak řečeno: „filozofickou audiovizi“ není snadné sledovat; pokaždé vás trochu zabolí. Filmy Quentina Dupieuxe lze chápat coby negaci výše rekonstruované představy. Přestože prota-
096
gonisté jeho snímků povětšinou nevedou hluboké dialogy o stavu světa a smyslu bytí, tak právě o tomto mohou vypovídat. Dva roky starý film Moucha v kufru (2020) položil otázku, kdo je vůbec ve společnosti nositelem racionálního vztahu ke světu; foucaultovská odpověď zněla, že pravdu zná blázen či ten, obecněji řečeno, kdo byl ze společnosti pro svou nesvéprávnost vyloučen. Snímek Guma (Rubber) z roku 2010, který sleduje osudy jedné automobilové pneumatiky, naopak rozvinul kantovsko-deleuzovskou úvahu o smyslovém vztahu ke světu. Dupieuxovy práce adaptují témata, která se na filozofických debatách dlouhodobě podílejí, zároveň je však spojují s něčím absurdním, nečekaným, zvláštním, velmi často vůči těmto tématům jakoby „nedůstojným“; není náhodou, že bývají nezřídka označovány za „retardované post-moderní komedie“. Jeho filmy se zcela programově snaží zbavit filozofické úvahy intelektuálního patosu; nejsou zatěžkanými salónními rozpravami, filozofické otázky reflektují ve světě intelektuálně podřadných, či snad až degradovaných/degenerovaných existencí: nejedná se pouze o blázny nebo pneumatiky, ale například i o primi-
↳ zpět na Obsah Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524134