dívat třeba na obrazovce, na jevišti nebo v kině. Pokud je to pro vás pořád ještě příliš blízko, přesedněte si prostě o pár řad dál. Potom scénu začněte měnit. Na člověku, který vás zranil, ani na samotné ráně ovšem nic přímo změnit nemůžete. Svůj part ovšem můžete nahradit zcela podle svého přání přiměřenějším a vědomějším jednáním. Možná se tím trochu změní i jednání toho, kdo vás zranil. Odstup od této scény obyčejně po chvíli jakoby sám od sebe zmizí a coby pozorovatel se vracíte více zpátky do vlastní role. Postavte se tedy vědomě na ono imaginární jeviště nebo zaujměte svou pozici při natáčení filmu. Jednejte zcela konkrétně jako herec a tak, jak si to přejete vy. Opakujte scénu tak, jak je to běžné při zkouškách v divadle i při natáčení, dokud vám vaše role „nesedne“ a nelíbí se vám. Jak byste se ve své roli mohli chovat vhodněji, předtím, během zranění a po něm? Můžete reagovat konkrétním jednáním a tím, co říkáte. A navíc i gesty, mimikou a držením těla. A co je snad ještě důležitější: svými myšlenkami, postojem k sobě samému a svým vnitřním monologem. To vše můžete zcela podle přání změnit. Hrajte si s tím, zkoušejte různé varianty. Jak je vám po tomto experimentu? Všechno, co zažíváme a vnímáme, nás ovlivňuje, i to, co jste si právě opakovaně představovali.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524121