SNY A PODSVĚTÍ
jeden druhý, aby bylo zřejmé, čím se liší. Protiklady jsou tedy drženy pohromadě nikoli mystickým zákonem všech věcí, ale epistemologickou nutností odvozenou od archetypové perspektivy, která vyžaduje jasné rozdíly. Tento výsledek naznačuje, že jak romantický, meta fyzický pohled, tak scholastický, epistemologický pohled, dáme-li je takto dohromady, vycházejí z takové perspektivy a jsou vyjádřením takové perspektivy, která musí vidět jasně, aby poznala co nejobsáhleji, aby mohla pořádat a využívat. Nevrátili jsme se tedy zase zpátky k našemu slunečnímu hrdinovi a jeho denní touze ovládat fenomény? Pro tuto perspektivu je „překonávání protikladů“ transcendentní, mystickou zkušeností. Opustit myš lení v protikladech pro ni znamená ztratit vědomí, které je definováno (prostřednictvím této perspektivy) jako vysvětlující způsob vidění, poznávání a pořádání. Taková ztráta je pociťována jako ontologický otřes v samotných základech, protože znamená také ztrátu víry, že bytí je nakonec vysvětlitelné pojmy jedno duchých abstraktních dvojic v mystickém napětí. To je oblíbená základní metafora mnoha filozofií. Toto pojetí zpřístupňuje bytí logickému chápání jasné mysli. Opět vidíme, že to, co vypadá jako nejsuverénnější ontologické postoje, má hliněné nohy. Filozofické systémy nemohou být odtrženy od archetypových představ, které tyto systémy odrážejí a jež jsou základem jejich přesvědčení. Co se v opozicionalismu ztrácí s mnohem závažnějšími důsledky, je jevový svět, který je jím ovládán. Když nerozlišujeme mezi rozdílem a jasností – Descartes je učinil vzájemně zaměnitelnými –, nemůžeme mít při 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524118