„Kam bych chodila,“ hučela Marie. Už takhle si připadala jako loutka, kterou tahle drzá ženská posouvá jen pro své vnitřní zvrácené potěšení. Zabalila se pevněji do osušky a chvěla se zimou a rozčilením. „Kdo vám spravoval spodní prádlo?“ vrátila se Marie a strčila jí pod nos spodničku. „Líp by to udělala i slepá.“ „Já,“ načuřila se Marie ještě víc. „A štupovat umím, abyste věděla.“ „No, nevím,“ pronesla skepticky Anna a stáhla z Marie osušku, aby ji mohla namazat. Vůně heřmánku se smísila s prostší – jádrovou. „Já se učila šít za pochodu mezi jednotlivýma štacema,“ zajela prsty do plechovky s mastí, „a svedla bych to líp.“ „Štacema,“ ušklíbla se Marie, „to zní, jako byste jezdila s cirkusem.“ „Nehnula jsem se z Prahy,“ přejela jí teplou rukou s mastí po páteři. „Ale pravda je, že jsem si někdy v těch rodinách, co jsem u nich sloužila, připadala jako v šapitó. Pokaždý tam byl principál. Ať už nosil sukni, nebo kalhoty. A klaun. A taky drezúra. Cvičený opičky. Jednou po mně jedna uřvaná hodila kudličku.“ Mast pronikala kůží a Marie se přistihla, že má zavřené oči. „Das genügt!“ ohnala se. „Chci šaty!“ „Ještě dole.“ „Nein!“ vystřelila jí ruka znovu. Plechovka vyletěla služebné z dlaně a skončila v rohu koupelny. „Dobře,“ pokrčila rameny Anna. „Ať je po vašem, ale já kňourat nebudu, že mě pálí panimanda.“ „Panimanda,“ zalapala po dechu Marie. Služebná ji oblékla a vyvezla do obývacího pokoje ke stolu. „Plotna je ještě teplá, polívka bude hned.“ „A co mě čeká za dobrotu?“ „Slepičí vývar, co vařila vaše snacha,“ odvětila Anna. „Přece ho nevyhodím.“
98
Povidky smichovske_sazba.indd 98
23.03.2023 13:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524080