„Padesát kochun...“ „Padiáše? To je třicet piv a startky... to by šlo... ale rychle, mam děsnou žížu...“ „Tak poďte... tady pán je pchipchavenej...“ Richard s kamerou na rameně nakopnul Rychlokvašku do prdele aby ho dostal do záběru: „Tondo, vozjeď zvuk... jedem!“ „Dobrý den, můžu se vás na něco zeptat...“ spustil Zajíček. „Bouchni do toho mikvofónu, kuvva... eště jednou na mně abych to viděl... tak, otázka...“ „Dobrý den, prosim... prosim vás... já bych... eště jednou jo... dobrý...“ „Kuvva mluv dál... to se pak ustvihne... tu otázku, ptej se...“ „Jak se vám líbí v Českém Krumlově?“ „Stojí to za hovno!“ „Stop!“ zařvala Špitybába. „Nech to... jedu dál... znova otázku...“ Ríša to vzal celý pevně do ruky a Rychlokvaška teda pokračoval: „Dobrý den, jak dlouho žijete v Českém Krumlově?“ „Vod vojny...“ „A líbí se vám tady?“ „Ale no jó, dyk je to všude stejný, akorát ten smrad tady... ten je děsivej...“ Ríša furt točil a řekl bych že to začal i režírovat a dělat reportéra poněvač ten Rychlokvaška byl úplnej mimoň: „Vekněte nám pane kde ste zaměstnanej...“ „Já dělam údržbáře na zámku...“ „To máte taky na stavosti tu točnu, to votáčecí divadlo?“ „No jasně, to je teda dost velká makačka, ale v letě je tu lidů, to je furt vyprodaný a to by teda byl fakt průser dyby to nefungovalo...“ Chlap se najednou rozkecal skoro až moc a Rychlokvaška s režisérkou čumněli jak vrány. „Dobvý... já myslim že to stačí... Pepiku, můžeš si tady pána vodvíst...“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS524001