Svatojánské ořechy
ještě lépe, že mu jela naproti do práce, aby aspoň chvilku spolu pobyli, když jim to teď kvůli směnám nevychází. Přijal by i to, že se vrací třeba ze zubní pohotovosti, protože má bolavou děravou stoličku. Místo toho všeho ale slyší, jak na něj Albína skoro nenávistně zasyčí: „Byla jsem u Otakara doma. V listopadu podám žádost o rozvod, v prosinci ještě kvůli Míně oslavíme společně Vánoce, ale od ledna už budu i s holkou pryč. Smiř se s tím konečně!“ „Pryč?“ směje se Hanuš s hysterickou zoufalostí, „to vezmeš Mínu do bytu jeho rodičů? Nebo si někde postavíte stan? To nedovolím, Albíno, to nikdy nedovolím!“
••• Pátek 10. října 1958: Dnes se za tatínkem stavoval Řehoř Farný, šel rovnou ze služby k nám na likér. Omlouval se za svou ženu, která šíří po vsi, že je náš táta rabiát, který bije ženský, ale že si moje maminka pár facek zasloužila. Babička mu naservírovala i buchty a mlčela, a když strýc Farný odešel, tak pravila: „Lidsky řečy jsou holt horši než vystřel z pistole.“ Mě ale mnohem víc mrzí, že jsem viděla maminčinu krvavou tvář, což potvrzuje to, co Lidka ve třídě říkala, že ji táta strhl z kola, až se udeřila. A že za to všechno může Otakar Šťastný.
••• Ferdinand Šťastný není vztahu svého syna nakloněn, ale rozmlouvat mu ho nebude. A taky ví, že si k sobě včera 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523998