Kaňour začal vrtět hlavou, ale zarazil se a znovu se nad otázkou zamyslel. „Pravá… paže. Chodidlo.“ Ta odpověď vystrašila víc jeho než kteroukoli z přítomných žen. Hafsa pronesla něco, čemu nejspíš rozuměla i Pupavka, neboť ke Kaňourovi promluvila ona, ne Ahlamra. „Musíme ti teď převléct postel, Kaňoure. Umýt tě.“ Teprve v té chvíli si Kaňour uvědomil, že si pokálel prostěradla. Pocit trapnosti byl tak intenzivní, že téměř přebil bolest. Ahlamra se vzdálila z místnosti a Hafsa pokynula zahracénským mužům. Nezdálo se, že by potřebovali, aby jim někdo říkal, co mají dělat, když Kaňoura s nacvičenou lehkostí přetočili na bok a přidrželi ho tak, zatímco ženy sundávaly prostěradlo. Pupavka ho čistila vlhkým hadrem jako nějaký zatracený mimino. Jeho pečovatelé pracovali rychle, ale i tak to trvalo věčnost. Kaňour chtěl běsnit, odstrčit je od sebe, vyhnat je s křikem z pokoje, házet po nich nábytkem, ale jediné, co mohl dělat, bylo si tu potupu přetrpět a nezhoršit ji tím, že by dal průchod hromadícím se slzám. Jakmile ho umyli a uložili zpátky, Hafsa mu odstranila obvazy a zkoumavým pohledem prohlédla každou ránu — čichala k nim a opatrně je prohmatávala prsty. Ještě jednou pak Kaňoura převalili na bok, aby mu Hafsa mohla ošetřit hýždi a díru v zádech. Nanesla na rány mastičky, které pálily jako čert. Pak rány opět převázala a Pupavka jí při tom trochu pomáhala, ačkoli to z její strany byla spíš otázka dohledu, nikoli nutnosti. Konečně bylo po všem. Hafsa zavolala Ahlamru zpátky, v rychlém sledu jí udělila několik pokynů a pak místnost se svými muži v patách opustila. „Říká, že se máš prospat, jestli to půjde,“ tlumočila Ahlamra. „Jak… dlouho?“ „Lepší víc než míň, řekla bych.“ Kaňour zavrtěl hlavou. Zkusil otázku zopakovat, ale vyprahlé hrdlo mu v tom bránilo. Na pomoc mu přispěchala Pupavka s vodou a pochopením. „Jak dlouho seš tady?“ — 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523996