Do farního kostela v Meranu jezdila císařská rodina na mši.
Mezi nimi nemohl chybět nejvyšší hofmistr baron Nopcsa, císařovnina předčitatelka a největší přítelkyně Ida Ferenczyová ani nová dvorní dáma Marie Festeticsová, která všechny zážitky s císařovnou pečlivě zazname‑ návala do svého deníku. Ve vile Atzwang nedaleko Rottensteinu pobývala tou dobou opět i Sisina nejmladší sestra Žofie, vévodkyně z Alençonu, jež byla podruhé těhotná. Brzy po příjezdu 28. října 1871 napsala Sisi svému muži: „Včera bylo velmi krásně, tak jsem si vyjela ve 12, poté, co jsem uložila Valerii do postele, přes Schennu do Verdins […]. Jelikož tam nikdo nebyl, sesedla jsem, přivázala koně a posadila se na lavičku na slunci, kde jsme s Sha‑ dowem (pes, pozn. autorky) konzumovali maso a chleba, které jsem měla připnuté na sedle. Pak přišla hospodyně, donesla míchanici z vajec a velmi dobré víno. Zatímco jsem jedla, vyprávěla mi podrobně, že její malá hol‑ čička, která tam také byla, má pupeční kýlu […]. Svého bratra Ti pošle k audienci, protože má hodně dluhů.“ (ROHRER, 2008, s. 58) 98
Po stopách císařovny Sisi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523990