„Takže… co přesně tohle pro vás dva znamená?“ Hazel pokrčila rameny. „Znamená to, že naše přátelství… je teď přátelstvím s výhodami,“ vysoukala ze sebe zalitá ruměncem. „Od té doby jsme spolu nemluvili. Kieranovi právě skončila čtyřiadvacítka a dneska spolu jdeme na výukový rande, jak jsem mu slíbila. To mi připomíná, že musím něco naplánovat.“ Obě kamarádky chvíli neodpovídaly, což Hazel rozesmálo. „Nebojte, všechno je fajn. Já jsem byla ta, kdo po něm vyjel.“ Došlo jí, že od ní čekají hodnocení, co jí to přineslo. „Snažila jsem se překonat svoje trauma scházením s jinými muži, nebo být mezi lidmi, ale atmosféra ve Phoenixu jako by mi pomohla všechny strachy zaplašit.“ „Chápu. Je to nakažlivý,“ přikývla Zoey. „To je,“ potvrdila Hazel. „A Kieran je pro mě bezpečný přístav. Věřím mu a stanovili jsme si jasné hranice. Do vztahu se nehrne, a to mi pomáhá držet srdeční záležitosti stranou. Prostě jenom… chci zažít tamto.“ „Libido?“ nadhodila Elise. Hazel zrudla a nedokázala to slovo vyslovit, a tak jen kývla. Další pauza. Pak se Elise sladce usmála, což se tak často nestávalo. „Jsem ráda, že ho máš a že pro sebe děláš něco, co se ti líbí a činí tě šťastnou. To je to nejdůležitější.“ „Je to tak,“ přitakala Zoey. „Díky,“ řekla Hazel a znovu pokrčila rameny. „Ani nevím, jestli si to ještě zopakujeme, nebo to dojde dál, ale snažím se nad tím nepřemýšlet. To jsem dělala už dost dlouho.“ —
98
— Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523984