98
ZÁVAŽNÁ TĚLA
jak Freud tvrdí, má bolest vymezující účinek, tj. může představovat jeden ze způsobů, jimiž vůbec nabýváme nějakou představu o našem těle, je rovněž možné, že zákazy ustavující gender působí tak, že zaplavují tělo bolestí, jejímž vyvrcholením je projekce určitého povrchu, tj. určité pohlavně diferencované morfologie, jež je současně kompenzační fantazií a fetišistickou maskou. A jestliže člověk musí buď milovat, anebo onemocnět, potom je sexualita, která se jeví jako nemoc, možná záludným účinkem takovéhoto cenzurování lásky. Lze samotné vytváření morfé interpretovat jako alegorii zapovězené lásky, jako inkorporaci ztráty? Vztah mezi inkorporací a melancholií je složitý a vrátíme se k němu v poslední kapitole. Nyní stačí říci, že hranice těla jsou žitou zkušeností diferenciace, přičemž tato diferenciace nikdy není neutrální, pokud jde o otázku genderového rozdílu či heterosexuální matrice. Co je vyloučeno z těla, aby se mohla utvořit jeho hranice? A jak toto vyloučení pronásleduje onu hranici jako nějaký niterný přízrak, jak se inkorporace ztráty projevuje jako melancholie? Do jaké míry je tělesný povrch zakrytým účinkem této ztráty? Freud předkládá něco jako mapu této problematiky, aniž by dovedl do konce onu analýzu, kterou si vyžaduje. Je-li tento pokus o znovupromyšlení fyzična a psychična úspěšný, potom již není možné pokládat anatomii za stabilní referent, který je nějak valorizován či nadán významem díky tomu, že se podřídí imaginárnímu schématu. Právě naopak, sama přístupnost anatomie je v jistém smyslu závislá na tomto schématu a překrývá se s ním. V důsledku této shody mi není zřejmé, jak lze o lesbách říci, že jsou „stejného“ pohlaví, anebo proč by homosexualita obecně měla být chápána jako láska ke stejnému. Je-li pohlaví vždy takto schematizované, pak není žádný nutný důvod, aby pro všechny ženy zůstávalo jedno a totéž. Neodlučitelnost psychického a tělesného naznačuje, že jakýkoli popis těla, včetně těch, které jsou považovány za konvenčně ustálené v rámci vědeckého diskursu, vzniká díky oběhu a stvrzování platnosti takovéhoto imaginárního schématu. Pokud však k popisům těla dochází v imaginárním schématu a jeho prostřednictvím, tj. pokud jsou tyto popisy psychicky a fantasmaticky obsazené, existuje stále ještě něco, co bychom mohli nazvat tělem samotným, jež by této schematizaci unikalo? Na tuto
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523927