98
Zbožnost, literatura a poezie v 17. století
vede k duchovnímu a svým způsobem i literárnímu a kulturnímu obohacení. Texty těchto jezuitských autorů nejsou samozřejmě „literární“ v dnešním slova smyslu, který je založen na svébytnosti a estetice díla; jsou totiž pojaty jako studnice obsahující lidskou kulturu až do doby jejich vzniku. Nádasi, jak uvidíme i u Bridela, začleňuje do své argumentace vybrané příklady ze života evropských panovníků a Habsburků. Uherský jezuita svá díla vždy věnuje uherským šlechticům nebo prelátům a občas do nich zařazuje odkazy na události z uherské historie. Podobný postup se nachází i v Bridelových prozaických pasážích nebo dílech, ovšem v úvodu a v řazení motivů používá sevřenější postupy, což je zřejmě dáno menším formátem jeho knih. Oběma autorům používání těchto jakýchsi „shrnutí“ obsahů dodává zdání zapisovatelů, kteří posilují paměť a přesvědčení čtenáře. Tato zhuštěná vyprávění volají po opětovném čtení prostřednictvím hry s aluzemi, jichž každá kniha obsahuje několik. Je zde ještě rovina, která zobecňuje jeden z významů zamýšlených pro celou tuto tištěnou produkci: a sice kosmologický rozměr Boha, světa a člověka, pojatý jako obal a pozadí těchto děl. Je textový i vnětextový. Je přítomný v ilustracích a v textu, na frontispisech a svatých emblémech, v chronografech, v názvech, ale také v četných metaforách a analogiích. U Nádasiho je jasně viditelný ve formě, kdy si téměř výlučně volí rámec dne, týdne, měsíce a roku,63 který čas jednak vnitřně propojuje a jednak rozvíjí. Tímto je zpřítomněn rozměr věčnosti, jejž vzhled knihy zhmotňuje a činí hmatatelným, a to tím více, že vybízí zároveň ke čtení a modlitbě a ke kontemplačním a meditačním praktikám, které se přidružují ke zpytování svědomí a duchovním cvičením. Jak dále uvidíme, toto zpřítomnění božské věčnosti, která byla přislíbena člověku po smrti Kristovou spásou, tvoří osnovu i Bridelova díla. Tato pozorování samozřejmě vybízejí k tomu, abychom si znovu položili zásadní otázku, na jaké publikum tato produkce primárně cílila: na publikum rozrůzněné jazykem díla, ale pravděpodobně uvyklé podobným intelektuálním a duchovním horizontům. Snaha odpovědět zde na tuto otázku by zdaleka překročila omezený rozsah těchto úvah. Jako příklad z Nádasiho si vezmu jeden „týden“ vybraný z jeho „Roku Nejsvětější Trojice“ (Annus SSS. Trinitatis).64 Použila jsem zde reedici obsaženou v Nádasiho sbírce sedmi zbožných „Roků“, která byla vydána v Praze v roce 63
64
Frontispis „compendia“, v němž bylo v Praze v roce 1663 v jediném svazku shrnuto sedm Nádasiho „roků“ (Annus hebdomadarum coelestium), byl vyryt v Augsburgu podle obrázku Karla Škréty a hned v úvodu prezentuje tento rozměr propojující lidský čas s božskou věčností. Srov. obrázek č. 1. Ibid., Annus SSS. Trinitatis unius Dei honori, amori, cultui sacer Annus Eucharisticus per singulas anni totius ferias brevibus eucharisticum Jesum solide pro felici morte colendi officiis et exemplis explicatus, et Sod. B. V. Matris Visitantis datus liberalitate A.R.D. Stephani Bartok, Can. Strig. Archid. Bar. Tyrnaviae, Typis Academicis, per Philippum Mayr, 1651.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523909