98
W I L BU R S M I T H & M A R K C H A D B O U R N · Ř E K A B O H Ů – KO L A O S U DU
Rozlehlá síň naplnila Piaye úžasem. Uprostřed se tyčily čtyři sloupy, které se zvedaly ze zrcadlového jezírka a podpíraly strop místnosti. Střešním otvorem mezi nimi mohlo dovnitř pronikat sluneční nebo měsíční světlo, jehož paprsky tančily na hladině. Podlaha z leštěného kamene pak umocňovala dojem, že světelná zář proudí všemi směry. Stěny zdobily monumentální mozaiky, jež zobrazovaly lvy, jeleny a lodě, stropní kachle vytvářely spletité obrazce složené z čtyřhranů a kruhů. Ve svitu pochodní se lesklo zlato a stříbro, ve vzduchu se vznášela vůně kadidla. „Tady počkáte,“ oznámil Mennias. „Král pro vás pošle, jakmile bude připraven vyslechnout vaši žádost. Modlím se, aby se na vás bohové usmáli.“ Generál se otočil a po vojensku odpochodoval, ozvěna odrážela od stěn klapot kožených podešví. Hannu se vykulenýma očima rozhlížel po místnosti. „Nic podobného jsem ještě nikdy neviděl.“ „Ano, je zde velké bohatství,“ potvrdil Piay. „Doufejme, že tu nalezneme i moudrost.“ Zatímco Hannu zvědavě nahlížel do hlubin zrcadlového jezírka, Piay se sunul podél stěn a prohlížel si mozaiky. Přes příznivý vývoj situace si nemohl dopřát klidu a v duchu se plísnil, že znovu projevil nepatřičné sebevědomí. Nenapadlo jej podezřívat Hyksósy, že by se mohli pokusit nabourat mu plány. Měl být prozíravější. „Nazdar.“ Piay se ohlédl a ve dveřích spatřil dvě ženy. Prohlížely si ho jako jakýsi podivný objekt, jehož funkci nechápou. Obě byly vysoké a štíhlé v pase, měly výrazné lícní kosti a mandlové oči. Jedna byla blondýna, druhá černovláska a vlasy jim padaly pod ramena. Takže neprovdané. Obě již prožily nejméně dvacet jar, ta světlovlasá vypadala o něco starší a vyzařovala z ní oduševnělá krása, smaragdové oči jiskřily. Na sobě měla šaty jantarové barvy zapadajícího slunce. Opasek měla spletený ze zlatých pásků, zlatě zářil i náhrdelník.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523864