98
5. kapitola Bohuslav VII. ze Švamberka (1427/29–1490)
Pohnutkou mohlo být Korvínovi jednání Bohuslava ze Švamberka s králem Vladislavem II., jehož tituloval „krále polského starého JMti prvorozený syn“, o městečku Netolice. Zmocnil se jej před lety Jindřich Roubík z Hlavatec, straník Jiřího z Poděbrad a posléze i Vladislava Jagellonského. V roce 1475 ovšem přešel na stranu jeho protikrále Matyáše Korvína, a to ve snaze udržet si uvedený majetek. Netolice byly součástí rožmberského majetku a Bohuslav jako poručník rožmberských dětí usiloval o jeho vrácení; nakonec je koupil od Roubíkova bratra. Tímto krokem ovšem vzbudil velkou Korvínovu nelibost.400 Obžaloba představovala v podstatě několik politicky motivovaných bodů, které s komplikovanou realitou tehdejších Čech měly jen málo společného. Odrážela pouze optiku vnímání situace Matyášem Korvínem.401 Bohuslav se docela srdnatě bránil a snadno vyvrátil jednotlivé body obžaloby. Snad i proto jej Korvín předal k soudu italským a uherským aristokratům, kteří dleli na jeho dvoře. Ti jej však odmítli soudit snad i proto, že Švamberk požadoval, aby se jeho případem zabývali čeští a moravští páni. Nakonec tento důležitý moment jako by vyšuměl a přední český aristokrat byl střežen na hradě Diosgör u Miškolce.402 Celkově strávil ve vězení téměř jeden a půl roku. Byl propuštěn na přelomu jara a léta 1479,403 možná ale již na konci roku předchozího.404 Král Vladislav II. v listu Vokovi z Rožmberka z 16. dubna 1479 sliboval, že se zasadí o Švamberkovo propuštění.405 Obraťme pozornost k tomu, jakou vyvolal čin Matyáše Korvína reakci. Jan ze Švamberka, velkopřevor maltézského řádu ze Strakonic, napsal Bohuslavovu synu Hynkovi ze Švamberka hned 1. února 1478: „Je mi srdečně žel (líto) příhody té, která se jest stala panu otci tvému, neb mu se stalo nepravě…“. A Jan ze Švamberka radil svému příbuznému, aby dohlédl na zámky Zvíkov, Švamberk a Bor a řádně je střežil.406 Jinak reagoval osmnáctiletý Vok II. z Rožmberka (1459–1505),407 který pobýval tou dobou v bavorském Landshutu. Poslal vzápětí k Bohuslavovým rukám tři drobné listy. Na jedné straně mu psal, že slyšel „rozličné rozprávky, kterak se vám ve vězení vašem zle vede“, na druhé straně žádal „pana otce“, jak svého poručníka tituloval, aby na něj – protože je ve vězení – převedl poručnictví nad rodovým majetkem, „abych já již sám naše dobré jednal a o naše 400 AČ VI, s. 155–156, č. 38; Karel Pletzer: České Budějovice, s. 42; srv. rovněž František Mareš: Jindřich Roubík z Hlavatec. Kulturní obrázek z polovice 15. století, Časopis Muzea království českého 55, 1881, s. 73–87, 214–223. 401 Antonín Kalous: Matyáš Korvín, s. 171–173. 402 Srv. Anna Kubíková: Rožmberské kroniky, s. 152–153. 403 Tamtéž. Jinak Jiří Jánský: Páni, s. 157. 404 Antonín Kalous: Matyáš Korvín, s. 172. 405 AČ VI, s. 94–95, č. 27. 406 AČ VI, s. 162, č. 45. 407 AČ IX, s. 219, č. 900 a,b,c.; AČ XIV, s. 260–261, č. 2092.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523857