etickou úvahu, která však musí být aplikována na konkrétní případ, a má tedy pouze omezenou spolehlivost. Tím se přibližuje požadavkům na pomáhající profesi, jejímž předmětem je vždy osobitý člověk, který se jakémukoliv normativu zřejmě vždy nějak vymyká. Aristotelův přístup tím vznáší nárok na obecně lidskou kvalitu člověka „profesionála“, studenta a odborníka dané profese i prostě jako člověka189, aby důsledným poznáním dosáhl spolehlivého vědění. Vědění toho, co je cíl (telos) daného profesního jednání a vědění způsobu, jímž ho dosáhnout. Vyžaduje, aby tento student a profesionál postupně „internalizoval“ svou profesní, a v posledku i svou obecně lidskou roli. Tento důležitý motiv, který je u Aristotela vyjádřen, nelze u normativně založených etických přístupů v této podobě najít. Dobře fungující charakter pracovníka v sobě může tento požadavek obsahovat, nebude však výhradním faktorem, jenž etické posuzování ovlivňuje. Aristotelés si je také vědom vnějších, na člověku nezávislých vlivů, které celkový výsledek našeho jednání ovlivňují. Navzdory své intelektuální kapacitě má člověk některé vlivy ve své moci, jiné ne. I tuto nepředvídatelnost a z ní vyplývající „nestoprocentní“ efektivitu zvoleného způsobu posuzování etické správnosti zkoumaného jednání je třeba do Aristotelova etického uvažování zahrnout. Tato specifika Aristotelovy etiky by se neměla při zkoumání možností uplatnění etiky ctností v současné profesní etice opomíjet. Přístupy současné neoaristotelské etiky ctností, mezi nimi i přístup Banksové, však mnohdy dostatečně nezohledňují povahu Aristotelova „projektu“, a tím nevyužívají některé její zajímavé možnosti pro obohacení současné profesní kultury. Jeho etika je především počinem politické vědy, jež hledá vhodnost konkrétních jednání s ohledem na dosažení v nejširším smyslu slova „politicky“ přijatelných řešení. Musí se tedy spokojit s hledáním obecných principů, které lze úspěšně uplatnit pro řešení konkrétních případů, pročež mu je zapotřebí dostatek osobní svobody. Takový přístup je ovšem vzdálen normativní etice v užším smyslu slova. Předmětem studia politických věd jsou spíše obecné zásady (konvence) a pravidla, jejichž opodstatněnost se může zdát problematická podobně jako úspěšné stanovení toho, co je míněno oním Aristotelovým štěstím.190
189 EN 1095a2-11. 190 EN 1094b19-21.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523854