V nemálo případech chtěly elity zavedených či teprve se rozví‑ jejících národů využít židovské horlivosti a talentu k prosazení trendů, které by jim pravděpodobně u mas představujících (často proti své vůli) předmět národního proselytství a hospodářské mo‑ dernizace žádnou přízeň nezískaly. V Uhrách za habsburské mo‑ narchie vítala pozemková aristokracie ochotně se kulturně přizpů‑ sobující Židy jako nejhorlivější a nejúčinnější šiřitele maďarizace v okrajových, většinou slovanských oblastech, které, jak šlechta doufala, získá v budoucím nezávislém Uhersku pod svou kont‑ rolu, a jako realizátory nekompromisní modernizace stagnujícího a zaostalého zemědělství. Slabé litevské elity ochotně přijímaly židovský entuziasmus, aby jim pomohl prosadit jejich nároky na vládu nad pestrou směsicí etnických, lingvistických a nábožen‑ ských komunit, které žily na starém území historické Velké Litvy, již chtěly vzkřísit. Obecně řečeno, politické elity Židy rády využí‑ valy při všemožných nepříjemných a nevděčných úkolech, které pokládaly za nezbytné, ale samy je raději dělat nechtěly. Bylo to výhodné ve vícero ohledech. Jakmile přestala být potřeba jejich služeb naléhavá, dalo se Židů snadno zbavit. Byli-li „Židé odká‑ záni do patřičných mezí“, vyvolávalo to spokojenost mas, jimž Židé předtím ve jménu elit poroučeli, a oslaďovalo to hořký ná‑ poj, který měly masy na přání teď už v sedle pevně usazených elit ochutnat. Ale ani elity se nemohly na židovskou loajalitu plně spolehnout, a to dokonce ani přechodně. Na rozdíl od příslušnosti těch, kdo se „narodili do“ národního společenství, byla příslušnost pro Židy
Židovská národní rada, nejistá si tím, kdo nakonec zvítězí, a nehodlající si znepřátelit ani Poláky, ani Ukrajince, vyhlásila neutralitu… Někteří Poláci to pokládali za známku proukrajinského cítění, a když v listopadu 1918 obsadili Lvov, pomstili se na tamních Židech. Také Ukrajinci židovskou neutralitu pranýřovali a viděli v ní přetrvávání tradičního propolského postoje Židů.“ Viz Ezra Mendelsohn, The Jews of East-Central Europe Between the World Wars, Indiana University Press, Bloomington, 1983, s. 51–52. Tato historie se téměř do písmene opakovala za druhé světové války. Židé ve východním Polsku vítali v roce 1939 vstup Rudé armády jako ochranu před otevřeně a tvrdě antisemitskými nacisty. A i ti, kteří po nacistické okupaci z polského židovstva zbyli, viděli v postupujících sovětských vojácích jednoznačně osvobozující sílu. Pro většinu Poláků byli jak Němci, tak Rusové v prvé řadě cizími okupanty.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523851