98
• • • • •
Novátorsky pojaté nebo aktuální společenské téma, koncept expozice/výstavy (v kontextu exotických artefaktů) Prezentace vysoce unikátního materiálu Aktivní a interaktivní charakter expozice/výstavy Atraktivní využití informačních technologií v expozici/výstavě Možnost zakoupení zajímavé publikace, suvenýru, předmětu
Jak potvrzuje Michal Stehlík (* 1976), nové trendy ve výstavnictví mají čtyři základní oblasti: 1) nová témata; 2) využití informačních technologií; 3) aktivizaci návštěvníka; 4) doprovodné programy (2010, s. 295). K inovativním způsobům aktivizace návštěvníka Stehlík zmiňuje (kromě již běžného projektového vyučování, programů pro rodiče a děti, pracovních listů pro školy a výtvarných dílen) také regionální učebnice dějin, artefiletické vyučování a velice zajímavé „objektové programy“. Tyto programy jsou založené na tzv. učení z předmětů, které vychází z „myšlenky ukázat, jak schopnost interpretovat předmět pomáhá lidem porozumět světu“. Předměty jsou živými učebními pomůckami, které napomáhají mezioborovému učení a umožňují nové přístupy k v ýuce. Postupuje se např. přes zjištění fyzických vlastností, konstrukce, funkce, designu, hodnoty předmětu atd. „Základem je konkrétní zvolené téma, na kterém je rozvíjena a cvičena metoda objektového učení“ (Stehlík, 2010, s. 298). Metoda objektového učení je dále založena na volném pohybu návštěvníka v expozici, na přímém styku s některými předměty, podpoře vlastní aktivity návštěvníka (kvízy, práce ve skupině atd.), samostatném pozorování a následné diskuzi, na nadstandardním přístupu a dalších faktorech. Termín objektové učení pochází z angličtiny a v originále nejčastěji zní jako „learning from objects“‚ „working with objects“ nebo „object-based learning“. Nyní se zaměřím na dvě ze zmíněných oblastí, které považuji za vysoce aktuální a inovativní – oblast interaktivity a využití informačních technologií.
Interaktivita nebo „jen“ aktivita Přestože je dnes interaktivita v muzeologii vysoce frekventovaný pojem, nechystám se mu věnovat v této publikaci víc prostoru, než považuji v kontextu etnografických muzeí a galerií za nutné. Je charakterizována jako činnost přímého vstupu návštěvníka do expozice/výstavy, přičemž interaktivní situace, alespoň ty žádané, by měla expozice/výstava návštěvníkovi sama nabídnout. Důležitým nástrojem je rozlišení „interaktivního“ od „aktivního“ charakteru výstavy, jak naznačila současná
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523810