***
„Pane Whitefielde…“ Wood se na mě strojeně usměje, vytáhne z kapsy dýmku a pokyne mi. Potom co jsme se s Penelope vrátili od Brookse, nás on a jeho žena pozvali na oběd. Teď si očividně míní užít svoji kuřáckou pauzu, ale mně se s ním nějak nechce zůstávat o samotě. V jeho úsměvu je něco, z čeho mi běhá mráz po zádech – výhružka, co zůstala dopoledne nevyřčená. Nenápadně se ohlídnu po Penelope, ale ta je zabraná do rozhovoru s Rose. Tak i když nemám náladu na další testosteronovou přetlačovanou, odevzdaně vstanu a následuju ho k hromadě prken, kde se pohodlně opře a nacpe si dýmku. Pevně doufám, že co má na srdci, řekne teď a nechá mě už na pokoji. Když si zapálí a s požitkem vyfoukne kouř, usměje se skoro přívětivě. „Nevím, jak se Rose podařilo zachránit moje zásoby tabáku. Říkal jsem jí, aby ho prodala nebo vyměnila za něco, co využije, ale stejně jsem rád, že to neudělala. Je to hodná ženská…“ Netuším, co mu odpovědět. Je hodná, toho už jsem si všiml. Jen se mi nechce plkat jen tak do větru. Nemyslím si, že mě sem vytáhl kvůli tomu, že chce chválit svoji ženu. Moje myšlenky se mi nejspíš odrazily v obličeji, protože Wood škubne koutkem rtů a jeho přívětivej výraz zmizí. Už je to zase starej dobrej Wood, kterej si mě měří podezřívavým pohledem. Skvělý, ty mi začínaly chybět! „O co vám jde, pane Whitefielde?!“ zeptá se konečně přímo na to, co ho očividně pálí, a potáhne z dýmky. „Proč by mi pořád mělo o něco jít?“ Už mě ta neustálá podezřívavost začíná lízt krkem! Jako kdyby nestačili Matylda a Jeremiáš! „Je po válce, každýmu o něco jde, každej chce něco urvat. A vy chcete urvat slečnu Aldridgeovou, nemám pravdu?“ „Cože?!“ Já že chci urvat Penelope?! Tak tos posral, chlape! Jo, v jeho vidění světa to dává logiku, ale pravda to není. Jenže má vůbec cenu mu cokoliv vysvětlovat, když si mě od první chvíle zařadil jako zlatokopa? „Říká někdo, kdo ji chtěl donutit si vzít Andrewse! Myslím, že si nemáme 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523789