zároveň nemusíme myslet na to, jak tančíme. Nevýhoda ovšem je, že používáme stále znovu ty stejné taneční kroky. Náš imaginární přítel Anders by v práci rád navázal pevnější vztahy se svými kolegy a byl o něco otevřenější a osobnější. Lehko se ale dostává do své staré role klauna, a protože ho za to jeho okolí oceňuje, je pro něj snadné v ní pokračovat. Jak ale může ze své role vystoupit a ukázat svou niternější stránku? Andersovi bychom poradili, aby zkusil udělat během rozhovoru (nebo těsně před ním) mikropauzu a krátce se zeptal sám sebe: „Když budu mluvit takhle, pomůže mi to dosáhnout mých cílů?“ Proč vůbec otvíráte ústa? Když během přestávky na kávu vyprávíte o filmu, který jste nedávno viděli, děláte to z ohledu na svoje posluchače? Nebo se snažíte získat pozornost a potvrzení? Povídáte, abyste se vyhnuli nepříjemnému tichu? Možná se chcete otevřít, abyste s ostatními mohli navázat hlubší kontakt? Nebo je použít jako jakýsi poznámkový blok, abyste si udělali pořádek ve vlastních myšlenkách? Někdy máme chuť ostatní prozkoumávat a třeba se s někým pustit do intelektuálního souboje. Takové debaty můžou být úžasně poutavé a přispět k prohloubení vztahů. Ať už je však primární motivace a konkrétní téma rozhovoru jakékoli, doporučujeme vám, abyste si v jeho průběhu krátce uvědomili, co od něj očekáváte. Tím totiž zvýšíte pravděpodobnost, že to, co řeknete, bude v souladu s vaším jádrem. To zase připravuje půdu pro vznik hlubšího kontaktu.
Ve zkratce Ostatní lidé s vámi můžou být v kontaktu jen do té míry, do jaké dokážete být v kontaktu se svým vlastním jádrem, tedy s tím, co cítíte, potřebujete a chcete tady a teď vy sami. Když
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523669