Tak se rozhodl, že Pašu naučí chodit na potřebu po lidském způsobu, za což se stal terčem útoků ochránců zvířat. Ti mu zvíře ukradli a odvedli ho ke kočovným pro davačům kožešin v naději, že u nich němá tvář najde více pochopení. Kotkovi se ulevilo, protože ho každý den nad ránem budila představa, že pes se v noci utrhne, uteče a nadělá všude, kde se mu zachce, a on, soudní zřízenec, bude vi nou čtyřnohého živočicha v očích úřadů provinilcem. Tohle nebezpečí teď bylo zažehnáno a na dobrotu obrá cený muž pokládal za velké štěstí, že může pracovat právě v soudní budově. Tato svatyně veřejného pořádku mu byla nade vše drahá. Miloval spravedlnost natolik, že si brával úřední spisy domů a četl si je před spaním. Na rozdíl od milostných románů mu řeč paragrafů uklidňovala nervy. Brzy byl ale vyveden z omylu. Chudák Kotek nevěřil svým očím, když shledal, o co všechno se lidi soudí a jak důmyslná mohou rozhodnutí okresní stolice být. Jistý majitel, který měl ko lem domku malinkatou zahrádku, zažaloval město za to, že mu ze stromu na obecním pozemku padá za plot listí. Požadoval, aby radnice zajistila na své náklady úklid, ne boť každoroční opadávání mu způsobuje újmu a mělo by být kvalifikováno jako nedovolený vstup na soukromý pozemek nebo jako rušení nočního klidu, protože listy se mnohdy snášejí k zemi i po půlnoci, kdy slušní lidé spí. Jiný majitel domu si zase stěžoval na to, že se poblíž jeho nemovitosti nachází fotbalové hřiště a pískání rozhod čího se nese vzduchem tak silně, že mu málem způsobuje
— 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523621