Robert Bryndza
„Řekla jste mi, že tu noc, kdy se Charlie ztratil, jste ho uložila a pak jste si šla ven před stan zakouřit. A v tu chvíli jste nahoře u Ďáblových kamenů uslyšela Declanův hlas. V kolik hodin to bylo?“ Jean si povzdechla. „Charlieho jsem dala spát, když se setmělo. Vzpomínám si, že už měl být dávno v posteli.“ „Bylo léto, takže se setmělo nejdřív v půl desáté.“ „Dobře, tak v tu dobu. Byla tma.“ „Jak dlouho jste zůstala s Declanem nahoře u skály?“ „Asi deset minut.“ „A když Declan odešel, vrátila jste se do stanu a zjistila jste, že tam Charlie není?“ „Ne, tak jsem to neřekla. Když jsem se vrátila, z našeho stanu vylézala Becky a říkala, že Charlie zmizel.“ „Takže to bylo krátce před desátou?“ Jean zaváhala. „Myslím, že ano. Bylo to už dávno.“ „Joel zavolal policii až ve čtyři ráno. To je o šest hodin později. Co jste všichni během těch šesti hodin dělali?“ „Co asi myslíte, že jsme dělali? Že jsme se ohromně bavili? Všichni jsme hledali!“ Kate se opřela a udržovala s Jean oční kontakt. „Adrian Merton, policista, který přijel na Ďáblovu cestu jako první, uvedl, že jste se s Becky rvaly na zemi.“ Jean přikývla. „Becky mě obviňovala. Když jsme nemohli najít Charlieho, vyhrotilo se to.“ – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523521