že tato událost je pro Raufarhöfn velice zlá, protože podobné negativní zprávy můžou mít na vesnici ničivý dopad, například na cestovní ruch, přitom tady nahoře lidi už bojují o přežití, my všichni, které vláda po zavedení kvót jednoduše nechala ve štychu, a to trvá dodnes. „Prostě nás odepsali,“ dodal ještě, ale pak už nic a vydržel reportérův pohled, aniž by se podíval do kamery. Sotva reportáž skončila, zavolal mi na messenger Nói a strašně se řehnil, a protože se tak moc řehnil, přišlo mi to celé přece jen docela legrační, a právě proto byl Nói můj nejlepší kamarád, a tak jsem nakonec televizi nerozbil. Přátelé jsou tu od toho, aby se navzájem podrželi, a kdo si myslí, že Nói není dobrý přítel, je na omylu. Nói pak ještě trochu projel internet, aby zjistil, jak lidi reagují na toho ledního medvěda, ale všechno mi to nečetl, to se dalo poznat. Pár lidí si však myslelo, že moje podezření je zcela oprávněné, protože se nic nedá vyloučit, musí se zvážit všechny eventuality, a tak jsem nakonec cítil, že mě přece jen někdo bere trochu vážně, a to je příjemný pocit. Ale přesto jsem se rozhodl domněnku o ledním medvědovi už nevytahovat, protože to opravdu nějak nedávalo smysl, a Nói to viděl stejně.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523500