98
Budova Svobodné Evropy. Židovské cíle v Praze. ● Zastupitelské úřady vybraných západních zemí, budovy mezinárodních společností a byznysu. ● Obchodní, nákupní, sportovní a společenská centra, která vzhledem k velkému počtu osob a téměř neexistujícím bezpečnostním opatřením představují relativně vysoké riziko provedení teroristického útoku. ● Pražská vlaková a autobusová nádraží, kde panuje z hlediska zabezpečení stejná situace jako v předchozím případě, tudíž opět představují velmi lákavý a snadný cíl. ● Energetická centra a přenosové soustavy apod. Z hlediska spektakulárnosti a počtu mrtvých sice nepředstavují tak zajímavý cíl jako cíle předcházející, jejich zasažení a dlouhodobé vyřazení však může mít zásadní vliv na život občanů, chod státu a na ekonomiku (tudíž jsou nebezpečné svými sekundárními dopady na společnost). Z mimopražských cílů možného napadení se jedná především o jaderné elektrárny, tepelné elektrárny, přenosové soustavy energií, vodní elektrárny a přehrady. Právě jaderné elektrárny, přehrady, kulturní památky a objekty veřejné správy jsou označovány jako tzv. objekty zásadního významu. Legislativa ČR tento pojem zná, na tyto objekty se mj. vypracovává dokumentace z pohledu požární ochrany. ● ●
2.3.10 Ochrana KI v ČR Ochrana kritické infrastruktury znamená zabezpečit zachování kontinuity hospodářského a sociálního života státu a umožnění odezvy v případě ohrožení nebo narušení základních podmínek života, služeb a systémů (základní funkce státu), jejichž kontinuita je pro fungování státu důležitá. I přes důležité kroky, které ČR v oblasti kritické infrastruktury v posledních letech podnikla, jako byla implementace směrnice Rady Evropské unie č. 2008/114/ES do novely krizového zákona (účinného od 1. 1. 2011) a vydání důležitých prováděcích předpisů (v rámci krizového zákona), je ochrana kritické infrastruktury ČR napříč sektory v zásadě stále „v plenkách“. Problémem ochrany kritické infrastruktury je především její rozsáhlost, kvůli které je nemožné chránit ji v celé její šíři. Logickým krokem ČR i jiných států (neboť ani ty nedokáží zabezpečit KI jako celek) je
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523382
99
tedy ochrana prvků, uzlových bodů, jejichž zhroucením nebo vyřazením z činnosti by mohlo dojít k největší újmě. Tyto prvky jsou vymezeny v již zmíněném § 1 a § 2 nařízení vlády č. 432/2010 Sb. Ochrana subjektů kritické infrastruktury Je důležité si uvědomit, které subjekty jsou do procesu tvorby strategie ochrany KI na jednotlivých úrovních zapojeny. ● Při výběru prvků evropské KI jsou tímto subjektem orgány Evropská unie. EU je nejen hlavním tvůrcem a koordinátorem celého procesu ochrany KI, zároveň také zastává funkci kontrolora oprávněného k uložení sankcí (členským státům) za nedodržení či nesplnění stanovených podmínek (např. rozhodnutí členského státu neimplementovat Směrnici č. 114/2008/ES do své legislativy). ● Subjektem operujícím na národní úrovni je stát. Stát plní dvě úlohy, kdy na jedné straně má povinnost chránit občany, majetek a životní prostředí a na druhé straně je sám zřizovatelem řady subjektů KI. ● Soukromí vlastníci/provozovatelé podniků či organizací. Ti jsou označováni jako subjekty KI. Jde o vlastníky a provozovatele výrobních a nevýrobních systémů vytvářející produkty nebo poskytující služby KI. ● Důležitou roli hrají také fyzické osoby, kterých se výpadek funkce subjektů KI významně dotýká. Při tvorbě jakékoliv strategie týkající se ochrany KI je nutné vzít v úvahu, že podstatná část subjektů KI je v soukromých rukou, což znamená, že bez úzké spolupráce státního a soukromého sektoru není realizace strategie ochrany KI možná. Subjekty soukromého sektoru bude vždy zajímat, co jim to přinese a kdo vše zaplatí. Důležité bude subjekty KI přesvědčit, že vynaložení prostředků na jejich ochranu pro ně bude přínosem. Například v podobě zachování výrobního procesu během krizové situace, minimalizace negativních dopadů a finančních ztrát, v ideálním případě získáním „náskoku“ nad konkurencí. Zpracování seznamu prvků KI, jejichž provozovatelem není organizační složka státu, bylo provedeno a byl vzat na vědomí v BRS dne 19. 11. 2012. Konkrétní způsoby ochrany kritické infrastruktury (KI) Základní kámen v procesu vytváření fungující ochrany KI tvoří plány krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury. Obsah plánů krizové připravenosti subjektů kritické infrastruktury je uveden především v nařízení vlády č. 431/2010 Sb., kterým se stanovují náležitosti a způsoby zpracování plánu krizové připravenosti, a v Metodice zpracování
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523382
100
plánů krizové připravenosti podle § 17 až 18 nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (viz příloha č. 22). Toto nařízení také ukládá povinnost všem provozovatelům KI, kteří jsou určeni subjektem kritické infrastruktury, tyto plány zpracovat. Cílem plánování ochrany kritické infrastruktury je snížení její zranitelnosti před dopadem nejen živelních pohrom a havárií, ale i před různými formami teroristických útoků a kriminálního jednání. Výstupem takovéhoto plánování musí být komplex opatření v oblastech: ● organizačního a personálního zabezpečení, stavebních úprav a technického ochranného systému, jež povedou k celkovému zodolnění ochrany a obrany subjektu KI a jeho rychlé obnově. Účelem zpracování plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury je zejména: ● Identifikovat možné ohrožení funkce jednotlivých prvků kritické infrastruktury na základě možných zdrojů rizik. ● Popsat bezpečnostní opatření ochrany kritické infrastruktury, včetně jejich případných doplnění. ● Stanovit scénáře a postupy pro řešení mimořádných událostí a krizových situací k ochraně funkce prvku kritické infrastruktury. Subjekt KI je povinen zpracovat plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury do jednoho roku od rozhodnutí vlády nebo ode dne nabytí právní moci opatření obecné povahy, kterým byl prvek kritické infrastruktury určen. Zpracování plánu krizové připravenosti lze modifikovat podle potřeb subjektu kritické infrastruktury a specifik daného odvětví nebo oblasti kritické infrastruktury. Tím je myšleno zejména upřesnění rozsahu, respektive omezení či rozšíření realizovaných činností s ohledem na potřeby prvku kritické infrastruktury. Vypracování plánu krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury může probíhat v následujících krocích:
Ukázka elektronické knihy