Cesta k Thulsovi Soudci je volná! Sandra nevšímavě pro jde kolem ležícího strážného a pružným krokem stoupá do kopce smíchovského parku.
* * * Zamyšlený Ivan Šonka, v těchto končinách nazývaný Thulsa Soudce, sedí na svém pomyslném trůnu, nejvýše položené lavičce parku Sacré‑Coeur. Za dřevěnou lavičkou stojí v po hotovostní pozici dva Šonkovi pobočníci. Jedním z nich je Sandřin kudrnatý známý ze Spirály, který teď vyděšeně zírá na přicházející mladou ženu v mikině. Když včera Sandru ve zrušeném divadle varoval před Šonkovým úmyslem rázně ukončit nácvik muzikálu, ani ve snu ho nenapadlo, že ji tím přiměje k návštěvě nejnebezpečnější části smíchov ského parku. Zato Ivan Šonka se pobaveně usmívá. Osud muzikálu je mu víceméně lhostejný, vadí mu pouze organi zátor pochybného nácviku v divadle Spirála, zrzavý gádžo František Blažek řečený Freddie. Šonka má v mobilu přepo sláno od Pietra několik povedených Freddieho fotografií. Proto s jistotou ví, že jde o téhož prašivého strašpytla, jenž mu kdysi odlákal životní lásku Vilmu Kováčovou, kterou přivedl do jiného stavu a pak po jediném výprasku zbaběle utekl. Co má ten lúzr tím muzikálem za lubem? Nepátrá ná hodou po Vilmině nemanželském dítěti? Ivan Šonka od své choti Eržiky samozřejmě ví o existenci mladé ženy, vydáva jící se za dceru Vilmy Kováčové. O existenci právě té osoby, která teď drze přichází k jeho lavičce! Jak proklouzla před sunuté spodní hlídce? Šonka má pobočníkovou zásluhou rovněž fotky této vysportované slečny, v nichž neobjevil ani náznak podoby s drobnou a křehkou Vilmou Kováčovou. Nicméně nyní Šonkovi stačí jediný pohled do Sandřiných
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523306
zelených kočičích očí a rázem nemá ani tu nejmenší po chybnost. Nejraději by Vilminu ztracenou dceru s dojetím objal a políbil. Rád by jí prozradil, že Vilma byla a navždy zůstane největší láskou jeho života, a proto je připraven mi lovat, ctít i chránit její dceru. Jenomže právě to Šonka nikdy neudělá. V parku Sacré‑Coeur je mocným nelítostným Thul sou Soudcem, který nemůže ani na okamžik ztratit tvář a už vůbec nesmí před svými podřízenými ukázat jakouko liv slabost. „Přišla sis pro ňákej matroš, komediantko pochybnýho původu?“ ozve se povýšeně z Šonkových úst, která by tolik chtěla použít mnohem vlídnější slova. Na některé výrazy je Sandra hodně citlivá. Například když se před maturitním plesem dohodla se spolužákem, že celý bál protančí pouze spolu, avšak potom v Lucerně hned po první sérii zahlédla partnera v hněvivém rozhovoru s jeho rodiči, a když po přestávce přišla při dámské volence požádat o tanec, byla odmítnuta s poukázáním na pochybný původ. Tehdy měla sto chutí reagovat vysoce efektivním ko pem, který bývá vyučován během úvodních lekcí krav magy, a potom utéct z Lucerny pryč. Nakonec namísto nakopávání pitomcova rozkroku raději zbytek plesu protancovala s adop tivním tátou a strejdou Seržantem. Na parketu sice Seržant zrovna neexceloval, ale zato jí během pomalých blues šeptal romantické verše Federika Garcíi Lorky v originále. Tehdy to nakonec dopadlo dobře, nicméně zmínka o pochybném původu Sandru zabolí stejně tak od bílého adolescenta jako od dospělého Roma. Nelze se proto příliš divit, že okamžitě po zaznění neuctivých slov se do lavičky – v bezpečné vzdá lenosti od Šonkova ramene – zabodne vystřelovací nůž, před pár minutami odebraný menší polovině spodní hlídky.
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523306
„Kurva, chlapi, za co vás platím?“ obrátí se naštvaný Šonka na své zkoprněné bodyguardy. „Neměl aspoň jeden z vás sko čit před ten žabikuch? Co kdyby ta čubka mířila líp?“ „Kdybych tě chtěla trefit, tak už jsi dávno mrtvej Šonka,“ poučí ho pohrdavě Sandra. „A na ten tvůj matroš z vysoka kašlu. Přišla jsem si s tebou popovídat o jednom muzikálu.“ „Jenže já s tebou, ty drzá děvko, o žádným zkurveným muzikále kecat nebudu. Nejdřív dostaneš od mých poboč níků důkladnou lekci slušnýho chování a pak okamžitě vy padneš z tohodle území,“ striktně odmítá Šonka nabízený rozhovor. V lavičce výhružně zapíchnutý vystřelovací nůž poněkud zakalil předchozí láskyplné myšlenky a promptně vrátil Šonku do role nesmiřitelného Thulsy Soudce. Na jeho pokyn se k Sandře z obou stran blíží oba přisluhovači. Pie tro se sice tváří zarputile, ale v jeho očích Sandra snadno vyčte, že s avizovanou lekcí slušného chování by nejraději neměl nic společného. Proto s hlasitými výkřiky zaútočí nejprve na něho, a to sérií úderů a kopů kumite, z nichž by měl určitě obrovskou radost každý rozhodčí této kara tistické disciplíny. Nejen kvůli skvělému provedení, ale ze jména proto, že všechny útoky jsou na poslední chvíli do konale zadrženy, takže soupeři vůbec neublíží. V zšeřelém parku Sacré‑Coeur, navíc za doprovodu Sandřina bojového výskotu, však všechno působí doslova hrůzostrašně. Pietra první nedokončený úder překvapí, nicméně vzápětí pochopí Sandřin záměr a po následujících několika zdánlivě zabijác kých zásazích se s bolestivým chroptěním skácí k zemi. Za přesvědčivý herecký výkon by si zasloužil prestižní diva delní cenu Tony nebo alespoň Thálii. Nyní zbývá zpacifiko vat druhého z pobočníků. Ten je robustnější a v jeho nená vistných očích je patrná touha co nejlépe splnit zadaný úkol.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy