98
Charmaine Wilkersonová
si o ně opřela ruku v rukavici, Covey cítila, jak se její mysl odpoutává od těla a nechává se unášet, stejně jako když plavala delší trasy, kdy mohla sledovat záběry svých paží shora, směr proudu, vzdálenost od cíle. Teď se ve svatební síni Covey vznášela nad řadami hostů, jejich tmavými saky a složitě tvarovanými klobouky. Chvíli prodlévala nad kolečkem holé kštice uprostřed hlavy Malého muže, pak se protáhla kolem květinové výzdoby a prolétla oknem z tabulového skla a zamířila na severovýchod k Atlantickému oceánu, natahovala se ke Gibbsovi, který byl daleko, daleko na druhé straně. Pak Malý muž přitiskl ústa na Coveyiny rty a ona spadla zpět do svého těla. Hosté tleskali. Zbytek měla v mlze. Proběhl oběd, jeden nebo dva proslovy. Její otec s netečným výrazem vstal a pozvedl sklenku směrem k dvojici, pronesl pár slov. Pak se Covey ocitla uprostřed přijímacího salonu a sledovala, jak z hotelové kuchyně přivážejí do místnosti Pearlin černý dort. Ucítila, jak se prsty Malého muže z boku dotkly jejího pasu, a srdce se jí sevřelo do malé ocelové kuličky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523302
99
Černý dort
C
o se stalo potom, bylo uvedeno v pohyb už dva dny před svatební hostinou. Tehdy ve čtvrtek Pearl rozdělala oheň pod hrncem s těžkým dnem a otevřela pytel třtinového cukru. Ponořila odměrku hluboko do studny těch hnědých krystalů, ze kterých se uvolnila vůně hlíny a melasy. Byl to nejlepší surový cukr, jaký se na ostrově vyráběl, ale měl přijít vniveč spolu s osmi hodinami námahy na výrobu svatebního dortu pro manželství založené na falši. Svatokrádež. Ženich a nevěsta si měli v souladu s tradicí nechat kousek rumového dortu na první výročí. Několik moderních párů, které se braly z lásky a vlastnily elektrickou mrazničku, si nyní části dortů uchovávalo delší dobu a každý rok odkrojilo kousek na oslavu. Ale tohle manželství, pomyslela si Pearl, by si takovou poctu nezasloužilo. Pro Pearl bude Coveyin svatební den dnem smutku a rok 1965 rokem hořkého loučení. Pearl znala Covey od jejího narození, kdy ji Coveyini rodiče najali prostřednictvím kamarádky. Přišla pracovat k nim na severní pobřeží, volno si vzala, jen když se jí narodili dva vlastní synové. Těžko uvěřit, že před příchodem sem Pearl nikdy neopustila hlavní město. V dětství slýchala o zdejší proslulé laguně, o té slyšel každý, ale ani ty nejhezčí pláže na jihu ji na takovou krásu nedokázaly připravit. Ta zdánlivě bezedná vodní tůň proměnlivých barev. Nedaleké pláže s akvamarínovými zátokami, obklopené hustou vegetací. Písek, který v noci rozzářila drobná svítící stvoření. Pearl si tuto část ostrova zamilovala, zamilovala se do místního muže a Coventinu začala mít postupem času ráda téměř stejně jako vlastní děti. A Coveyina matka – slečna Mathilda, jak jí říkala před ostatními lidmi – dala Pearl něco, s čím nepočítala. Přátelství. Pearl Mathildě neměla za zlé, že od Coveyina otce utekla. Jejich dům byl plný výčitek. Nedokázala ale pochopit, jak se Mathilda mohla tak dlouho držet stranou od vlastního dítěte. Slíbila, že pro Covey pošle, nechala Pearl peníze, aby to zařídila. Až přijde čas, řekla jí. Ale ten čas nikdy nepřišel. Od odchodu Coveyiny matky uplynulo šest let a poslední čtyři roky o ní Pearl neslyšela. Covey to samozřejmě nevěděla. Pearl jí nikdy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523302
100
Charmaine Wilkersonová
neřekla, že se s její matkou po jejím odchodu stýkala. A rozhodla se, že jí to nikdy nepoví. Nedokázala snést pomyšlení, že se Mathildě snad stalo něco vážného, ale ještě horší bylo, když ji napadlo, že si to Mathilda snad z nějakého důvodu rozmyslela. Pearl se Covey snažila vynahradit část mateřské péče, která jí chyběla, věděla ale, že to není totéž. Dbala na to, aby se Covey udržovala v čistotě a aby dostatečně jedla. A každé odpoledne před odchodem domů objala Covey kolem ramen a pevně ji stiskla, i když už dívka co do výšky Pearl přerostla. Ale tahle záležitost se svatbou to mezi nimi změnila. Covey byla v sedmnácti letech plně vyspělá, a i když se zdálo, že si toho nevšímá, lidé se za ní otáčeli. Vypadalo to, že jediné, co ji zajímá, je ten kluk Grantových, Bunny a plavání. Pořád to plavání. Ale Malý muž to všechno zarazil. Chodil k nim teď skoro každé odpoledne, hlas měl zdánlivě veselý, ale oči jako z kamene. Když se Covey cítila na dně, mívala ve zvyku proplížit se do kuchyně, sesunout se na stoličku a vyslovit Pearlino jméno tak, jak to dělala odmalička. Peaaarrrl. Ale jak se blížil svatební den, Pearl sledovala, jak se jí Covey vzdaluje. Přestala chodit do kuchyně. Mluvila, jen když byla oslovena. Pearl to zraňovalo, i když chápala, proč se to děje. Začátkem týdne Covey vešla do kuchyně a našla tam Pearl, jak chystá přísady na svatební dort. „Co to má být?“ zeptala se Covey, když viděla, co Pearl dělá. Dřív, než Pearl stačila odpovědět, Covey vypochodovala z místnosti a právě tak rychle se změnil celý jejich vztah. Pearl pochopila, že se Covey cítí zrazená. Zrazená Pearl, otcem, lidmi, kteří ji měli chránit před takovým osudem. Ale jak by Pearl mohla udělat něco, aby tomu zabránila? Pečení vždycky dokázalo utišit její trápení. Pearl vhodila do hrnce několik lžic cukru a zhluboka se nadechla. Ta vůně ji navracela do horkých odpolední jejího dětství, k vůni čerstvých stvolů třtiny, rozříznutých a oloupaných, k sladké šťávě, která jí stékala do úst, když žvýkala třtinová vlákna, ke stínu pod oranžově kvetoucím stromem delonix. O tuto zvláštní pochoutku se podělila s Covey, když byla ještě malá, stejně jako později se svými dvěma chlapci. Teď Covey chtěla, aby ji Pearl následovala do jejího nového domova, ale budoucí ženich byl proti. Neskrývané nepřátelství Malého muže vůči ní Pearl usnadnilo rozhodování o tom, co dál. Hned po svatbě opustí zaměstnání u Coveyina otce. Neustále dostávala nabídky od manželek
Ukázka elektronické knihy