Lara Templeová
„Vypadáš překvapeně. Opustil jsem Anglii hned, jak Jacob zemřel. Vlastně brzy poté, co mě Rafe odsunul do Cumbrie.“ „Mluvíš o sobě jako bys byl kus nábytku.“ „Přesně. Dokonce si ani nepamatuju, že mě někam stěhoval.“ Sam pro něj bolelo srdce a byla vděčná, že se jí takhle svěřil. Říkal to úplně bez emocí, ale dobře věděla, že pod tím netečným zevnějškem se skrývá celé moře citů. „Jsem ráda, že ti byl nablízku, když jsi ho potřeboval.“ Usmál se a pokrčil rameny. Svlékl si sako i kravatu, viděla, jak se mu hýbají svaly pod košilí, napínají šlachy na šíji, jeho pokožka měla teplou barvu. Voněl ne jako vyprahlá poušť ale jako hluboký les, chladivý a vítající poutníky. „Ano, chudák Rafe. Dospělému bratru dělal chůvu poprvé.“ „Kam tě vzal?“ „Má dům v kopcích nad Grasmerem. Docela malý a uprostřed pustiny, ale on tam jezdí rád, když chce… být sám. Zůstali jsme tam několik měsíců a pak jsme odjeli na Jamaicu.“ „Chápu, je pro tebe důležitý. Ráda bych pomohla.“ „Ano, já vím. Dělá mi to starosti.“ Konečně se na ni podíval, šedozelené oči jiskřily smíchem. Dělal, co umí, aby ji uklidnil a fungovalo to. Šťouchla ho loktem do žeber. „Je ti to k smíchu? Já umím být užitečná, ale budu se snažit nezasahovat, dokud mě nepožádáš. Takže zatímco budeš vyslýchat právníky, budu pracovat na svých obrázcích. Chase měl pravdu, byl to dobrý nápad vrátit se do Egypta a znovu všechno vidět na vlastní oči. Jenom doufám, že pan Králíček napíše pár dalších knih, abych využila čerstvou inspiraci.“ „Pan kdože?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523171
Nevhodný slib
„Pan Králíček. Tak říkám autorovi knih Pouštní chlapec.“ „Ale proč je to u všech všudy zrovna pan Králíček?“ Byl tím jménem tak znechucen, že se musela zasmát. „Králíček krásně hopká. A když si chci představit, jak asi vypadá, ta představa se kamsi vytratí, jako by králíček odhopkal pryč a ztratil se ve své noře, abych ho nechytila.“ „Divím se, že sis zatím nepostavila u té nory stan a nečekáš na něj jako kočka na myš, až se objeví.“ „Vyčkávala jsem, jestli toho, koho honím, neuvidím vylézat z druhého konce nory na opačné straně louky. Myslíš si o mně, že jsem umíněná, ale já jsem také netrpělivá a nemíním ztrácet čas v beznadějných záležitostech.“ „Skutečně? No vidíš a já bych řekl, že jsi spíš vytrvalá než umíněná. Trváš na svém, pokud se jedná o něco, co považuješ za naprosto zásadní.“ „Můj bože, Edgei. Tohle měl být kompliment?“ Dolíčky v koutcích úst se prohloubily. „Něco takového. Stojíš vlastně o nějaké komplimenty? Máš ty nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl. Nikdy nemají stejnou barvu, pokaždé, když se do nich podívám, jsou jiné.“ „Ach,“ Sam polkla. Dotkl se obliny její tváře, pořád se lehce usmíval, ale oči měl tmavší, jako by bouřkové mraky nabraly nefritovou zeleň. „Ty se červenáš. Stává se to většinou, jen když máš na mě vztek. Určitě jsi už slyšela daleko lepší lichotky.“ „To… ano.“ „A pokaždé se červenáš jako teď?“ Zavrtěla hlavou. Připadala si, jako by ji ve skalách zahnal do kouta vlk. Vždyť je to jen Edge, přestaň se chovat jako naivka, která v životě neviděla muže. Ne že by byl Edge úplně jakýkoliv muž. Byl to ten nejpřitažlivější muž, jakého kdy znala a vypadal ještě lépe, než když byl mladší. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523171
Lara Templeová
A teď byl jejím manželem. „Jsi ze mě nesvá?“ zeptal se velmi váhavě. „Jsem nesvá, ale na tom není nic divného. Nejsem zvyklá na to, jak se ke mně chováš… vždycky jsi se mnou jednal jako s ušmudlanou, protivnou holkou.“ „No to už dlouho ne.“ Prchavý úsměv byl pryč a jí bylo čím dál větší horko. Po krátkém váhání dodal: „A určitě jsem se k tobě tak nechoval, když jsme se viděli před osmi lety.“ „Ne, a to byla moje chyba. Byl jsi ke mně laskavější, než jsem si zasloužila.“ „Laskavý? Nepamatuju si, že bych se choval laskavě.“ „Ne, zlobil ses na mě a měl jsi na to plné právo.“ Sevřel pěsti a spojil rty do tenké linky. Měla držet pusu. Nechtěla, aby se přestal smát, ani mu překazit tu lehkou flirtující náladu. Kadeř vlasů jí spadla přes ucho do obličeje, zastrčila si ji zpátky. On ji přitom bedlivě pozoroval. „Jak probůh můžou ty sponky udržet takovou záplavu vlasů?“ Dotkl se prsty jejích vlasů a ona se pokusila o úsměv. „Dost špatně. A někdy to i bolí. Já dávám přednost jednoduchosti, ale Janet trvala na tom, že musím mít slavnostní účes.“ Sáhla si do vlasů, ale on ji ruku odsunul. „Dovol, udělám to sám.“ Edge začal vytahovat sponky úzkostlivě puntičkářským způsobem, jako by postupoval podle předem daného návodu pro demontáž účesu tím nejméně bolestivým ale zároveň nejdráždivějším způsobem. Pramen po pramenu padal dolů nejdříve na ramena a pak se rozprostřel po zádech. „Voníš jako jaro. Krásné…“ Nadechoval se mezi slovy, prsty rozčesával vlasy a nechával je opět rozprostřené na ramenou. Vůně olejů do koupele, kterými smyla pach pouště se smíchala s vůní jasmínu, brandy a teď 100 Ukázka elektronické knihy