2. přináší-li na jedné straně určitou novou spravedlnost, tak na druhé straně přináší i určitou nespravedlnost 3. každé fázi revoluce odpovídá jiná skupina řídích kádrů, dá se také říci, že požírá své děti 4. každý vítěz disponuje po boji službami poražených 5. vítězná strana získává postupně stále více příznivců, když rozjede vlak, pak tam začnout další naskakovat 6. revoluce se postupně mění v byrokracii V porevolučních obdobích se do politiky se dostávají různé skupiny lidí. Mohou to být neschopní lidé, kteří nejsou schopni se jinak obstojně uživit, nebo lidé, kteří tam vstupují s cílem obohacení, rozkrádání. Řada lidí tam také vstupuje s cílem odplaty za dříve provedená příkoří. Ti, kteří tam jdou z přesvědčení, s cílem udělat něco nového, jsou často v menšině. Častá je změna původních názorů. V souvislosti s tím se může objevit otázka, zda únor 1948 byl revolucí? Z výše uvedené pohledu asi samotný únor 1948 nebyl revolucí, protože k revolučním změnám, zde docházelo několik let a únor byl pouze jejich logickým potvrzením a završením. Došlo k poměrně dosti výjimečnému převzetí moci beze ztrát, o kterém se také říkalo, že je snad historie ani nepamatuje. Podobně bez ztrát na životech došlo i k převzetí moci v listopadu 1989. Jedná se o nějakou naši zvláštnost? Po únoru 1948 však docházelo k násilím, a i těm ztrátám na životech v dalších měsících a letech. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523098
Zákon přechodu kvantitativních změn na kvalitativní a naopak
Zákon revoluce
_
Revoluční pohyb má tendenci pronikat stále do větších hloubek. Hlouběji, než si někteří protagonisté dovedou představit a přejí. Někteří se tlaku přizpůsobí, jiní mu ustoupí. Mnoho z nich lavina smete, i když ji sami vyvolali. Z včerejších spolupracovníků se stávají protivníci. Společnost se radikalizuje, někteří z přesvědčení, někteří pro křivdy v minulosti, někteří ze strachu o budoucnost. Dosti lidí se snaží dohonit, co si myslí, že zameškali. Vychází na povrch vnitřní odpor, který se z různých příčin neprojevil dřív. Snaha odčinit či před sebou ospravedlnit nedostatek předchozí odvahy a předešlé projevy konformnosti. Vytváří se paradoxní situace, že politické vítězství se může zdát jako snadné, ale s chybějícím odporem není uspokojována potřeba některých sil neustále někoho porážet. Nejvíce chtějí často bojovat právě ti, kteří předtím vůbec nebojovali a na revoluci neměli žádnou zásluhu. Takových případů v poválečné a poúnorové době, jakož i po listopadu 1989 jistě bylo dost.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS523098
SUBJEKTY POLITIKY Politiku dělal dříve císař, papež, král, popřípadě šlechta, pak přišly buržoazní revoluce, začaly vznikat politické strany a nyní prostřednictvím digitalizace a sociálních sítí se vlastně může do politiky zapojit každý. Dělá politiku ten, co něco napíše na Facebook nebo Twitter? Ano a ne. Záleží, jakou má funkci a zázemí. Když něco napíše Franta Hanousek z Horní Dolní, je politikem? Má jeho vyjádření nějakou váhu? Může mít a nemusí, záleží, kdo to využije nebo zneužije. Jeho vyjádření se dá využít k podpoře nebo odmítnutí určitých cílů jako příklad toho, co si myslí společnost. Za subjekty politiky budeme v širším slova smyslu považovat jednotlivce nebo organizace, které buď sami provádějí politická rozhodnutí anebo mohou ovlivňovat jejich přijetí. Subjekty tak můžeme rozdělit na -přímé, kam můžeme zahrnout výkonnou moc, která se zabývá každodenním řízení státu, sem patří obvykle prezident, vláda, parlament, významnější územní správa a politické strany na ní zúčastněné -nepřímé, které mají schopnost ovlivňovat přijímaná politická rozhodnutí nebo ovlivňovat myšlení a postoje obyvatelstva, a tak i jejich rozhodnutí při volbách, kam můžeme zahrnout například menší politické strany, velké národní, mezinárodní a nadnárodní společnosti, media, odbory, politické neziskovky, církve, justici.
100 Ukázka elektronické knihy