vedené županem, však pochází z karolinské říše. Nachází se v zakládací listině kláštera Kremsmünster z roku 777, vydané bavorským vévodou Tassillem III. Je v ní řeč o jakémsi iopan Physso, jenž vystupuje jako náčelník slovanské sídelní skupiny, ačkoli sám nemá slovanské jméno. V kontextu majetku, předaného klášteru, vedl možná s vévodou a opatem kláštera jednání, závazná pro jím spravovanou, poměrně nepočetnou skupinu osob.91) Skutečnost, že označení župan pravděpodobně vychází z avarského, jazykově tureckého čestného titulu, potvrzuje obrázek zprvu sotva hierarchizované raně slovanské společnosti stejně jako absenci příslušné praslovanské terminologie. I teprve později doložené slovanské slovo pro knížete (*kъnedz/kъnjaz) bylo výpůjčkou, tentokrát z germánského *kuning.92) Dříve než jej začalo být od konce 8. a počátku 9. století v době zřizování velkých teritoriálních útvarů běžně užíváno, končila sociální hierarchie raných Slovanů v normálním případě na úrovni župana.93) Župa, kterou vedl, se pouze ve výjimečných válečných situacích spojovala s dalšími podobnými útvary do větších svazů, které se, jakmile mimořádná situace pominula, společně stanovený cíl byl dosažen nebo opuštěn, opět rozpadaly. Úzkou vazbu kmenových svazů na jejich přírodní okolí a nepatrný význam politicko-sociálního vůdcovství potvrzuje i okolnost, že jejich názvy zpravidla souvisejí s geografickými poměry, nikoli se jmény. V jejich názvech se zrcadlí specifické přírodně-prostorové podmínky jejich aktuálního sídelního prostoru, nikoli osobní závislost na vůdci. Protože Slované zpravidla žili u vody, nazývají se sídelní skupiny často „lidé u řeky x“ či „lidé u jezera y“. Vznikala však i jména ve smyslu „obyvatelé lesa“, „obyvatelé pole“ apod. Bylo zapotřebí stabilizovaných sídelních struktur a konzolidovaných hospodářských poměrů, aby si tyto sídelní skupiny vytvořily prostřednictvím společných praktik zvláštní identitu, jež by je odlišila od sousedů, a navázaly ji na vlastní etnonymum a teritorium, k jehož organizaci a ochraně si vybudovali vládnoucí elitu. Nejdříve od přelomu 8. a 9. století poskytovala relativní intenzifikace agrárního hospodářství dostatek nadhodnoty, aby se mohli jednotlivci natrvalo vyvázat ze subsistenčního hospodářství jako specializovaní řemeslníci a aby bylo možné uživit a obstarat rostoucí neproduktivní válečnickou a vládnoucí elitu. Domácí elita odčerpávala Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522996
potraviny a spotřební předměty formou pravidelných dávek, zatímco do rukou cizích vládnoucích vrstev se dostávaly pomocí tributu. Potřeba konzumního a luxusního zboží v řadách elity neustále rostla, čímž byla zvyšována poptávka po řemeslnických výrobcích, zhotovovaných v místě, stejně jako po předmětech, dopravovaných ze vzdálených zemí obchodem či lupičskými a kořistnickými výpravami. Tato souhra zemědělské intenzifikace, počínající dělby práce, nastupující výměny zboží mezi regiony a budování vládnoucích struktur se výrazně projevila stavbou hradů a zakládáním prvních center meziregionálního zbožního obchodu.
H R A DY A T R Ž I Š T Ě
Náklady na stavbu hradu byly nepochybně značné. Stavba byť malého hrádku a jeho údržba (jak důsledky válečných akcí, tak přirozené opotřebování stavebního materiálu vyžadovaly pravidelné opravy) předpokládaly nejen stavební a logisticko-organizátorské řídící kompetence, ale i disponování většími lidskými a materiálovými zdroji. Odhady se podle charakteru stavby a její velikosti pohybují od několika tisíc po několik desítek tisíc pracovních dní. K jejich pokrytí bylo třeba z bližšího i vzdálenějšího okolí zverbovat potřebné velké množství pracovních sil a pokácet a zpracovat velké množství stromů.94) Stavbu hradu si tudíž nelze představit bez pokročilejší sociální diferenciace a akumulace moci v rukou jedinců, kteří se prosadili jako vůdci. Ve franských pramenech se počínaje 8. stoletím uvádějí jako „nejpřednější“, „vysoce postavení“, „lepší“ nebo „představení“ (primores, primates, proceres, nobiles, meliores, praestantiores). V časovém ohledu se to nápadně shoduje se vznikem nejstarších slovanských hradních objektů. Starší bádání kladlo počátky staveb hradů již do velmi rané doby a pokoušelo se dokládat četná místa hradů již pro 6.–7. století.95) Přitom se opíralo pouze o relativní typologii keramiky a nečetné jednotlivé nálezy. K nim se vázaly často přespříliš optimistické interpretace, jež datovaly dotyčné nálezové komplexy co nejdále do minulosti.96) I písemné prameny byly v tomto smyslu vykládány velmi „ofenzivně“. Tak se usuzovalo z popisů, které přináší Strategikon kolem roku Ukázka elektronické knihy, UID: KOS522996
600 a o něco málo později Theophylaktos Simokates o válečnictví slovanskojazyčných bojových skupin na dolním Dunaji, že zřizovaly opevněné opěrné body již od konce 6. století. Rovněž zmínka Fredegarovy kroniky o Sámově Wogastisburgu, obleženém kolem roku 630 Franky, sloužila jako doklad toho, že již v raném 7. století Sclavi ve středovýchodní Evropě běžně budovali hrady. Tyto interpretace ale byly právem zpochybněny.97) V raně byzantských pramenech se explicitně nemluví o hradech a ani Wogastisburg nelze jednoznačně považovat za trvalou hradní stavbu. Právě tak dobře se mohlo jednat o ad hoc zřízené obranné zařízení nebo po avarském způsobu spontánně postavenou vozovou hradbu. Domněle výslovný doklad pro ranou stavbu skutečného hradu, jejž nabízí Fredegarova kronika, je naprosto ojedinělý. Teprve od končícího 8. století se nacházejí ve franských pramenech důvěryhodné zprávy o „slovanských hradech“, zaznamenaných pro tuto dobu u různých polabskoslovanských skupin. K přesvědčivější revizi starších badatelských názorů, než které umožňovala chybějící evidence písemných pramenů, vedly v poslední době možnosti dendrochronologického datování. Zejména dendrologická data, získaná nejnověji při vykopávkách a sekundárních analýzách ve východním Německu a Polsku pro velké části západoslovanských sídelních areálů, stanovila podstatně pozdější začátek budování tamních hradů. Vyplynulo z ní, že první trvale založené hrady vznikaly nejdříve v 8. století, ale daleko větší počet teprve v 9. a 10. století.98) Pro ostatní východoevropské oblasti nejsou k dispozici ani dendrologická data, ani nálezové materiály, jež by dokládaly začátek staveb před 8. stoletím. Ve skutečnosti se hospodářské, sociální a politické poměry v Čechách a na Moravě, v Podunají a východoevropských lesních a lesostepních oblastech před počátkem vzniku velkoprostorových teritoriálních útvarů strukturálně nelišily od situace Slovanů mezi Labem a Vislou, takže nelze očekávat, že zde vznikaly hradní stavby již v ranější době.99) Povšechně je třeba zdůraznit, že stavba hradů, s jistotou doložená od 8. až 9. století pro celou středovýchodní a východní Evropu, nenavazovala na jejich staletí staré předchůdce, nýbrž byla výsledkem mladšího, relativně rychlého a dynamického vývoje. Na tomto obrazu nic nemění ani ona opevněná místa, jež můžeme s jistou mírou spolehlivosti datovat do 7.–8., někdy dokonce již Ukázka elektronické knihy